Superhvězda Martiny Sáblíkové září opět o něco víc. Dvaadvacetiletá rychlobruslařka se na patnáctistovce vzepjala ke špičkovému výkonu.
A přestože jí v cíli rozjížďky patřilo druhé místo v průběžném pořadí, ze zbývajících čtyř soupeřek ji přeskočila už jen domácí Grovesová.
"Před závodem jsem si říkala, že budu ráda, když se mi podaří být do patnáctky, maximálně do desítky. A nakonec je z toho bronz. Jsem strašně šťastná," smála se.
Jakou stanovil trenér Petr Novák pro závod taktiku?
Stanovil výbornou taktiku. Jet dvě kola s rukama na zádech, abych ušetřila síly do toho posledního. Povedlo se, poslední se mi jelo parádně, mám z něj radost.
Opravdu jste neměla myšlenky na vyšší než patnácté místo?
Opravdu ne. Když jsem viděla, co holky předvádějí na kilometru a v prvním kole... Na to já nemám. Navíc rozběh byl strašný. Když mi to trenér hlásil, tak jsem myslela, že spadnu.
Ale nespadla a dojela jste skvěle.
Mám obrovskou radost. I proto, že na tréninku se mi dnes jezdilo hrozně. A když jsem věděla, že budu nejhůř šestá, byl to úspěch.
V poslední jízdě jely domácí Nesbittová a Američanka Rodriguezová. Co jste si pomyslela, když měly v polovině závodu náskok na váš čas jednu a půl sekundy?
Já jsem na ně vůbec nekoukala. Utírala už jsem si brusle a vůbec jsem s tím nepočítala. A když mi Petr v poslední zatáčce říkal, že budu bronzová, tak jsem si říkala: Ten si snad dělá legraci.
Před rokem by nikdo neřekl, že se tohle může stát. Čím to je, že jste se na této distanci tak posunula?
Nevím. Ale ten rozběh byl opravdu hodně slabý. Možná je to tím, že led tady je hodně těžký. Kdo to rozjede a nevydrží, tak vykápne. A poslední kolo je hodně znát.
Dá se tahle radost k něčemu přirovnat?
Nevím. Ale ke zlatu se to přirovnat nedá. Zlatá je zlatá. Ale bronz na téhle distanci má pro mě obrovskou hodnotu.
Slavnostní ceremoniál se odehrál přímo v hale, překvapilo vás to?
Ano. A jsem ráda. Když jsem to viděla nachystané, říkala jsem si: Výborně.
Jak jste se na pódiu cítila?
Strašně jsem si to užívala. Nevím, kdy se mi zase patnáctistovka takhle povede, abych byla na stupních. Bylo to výborné. Samozřejmě jsem myslela na všechny ty lidi tady v hale. Je krásné, když před startem vidíte ty fandící lidi. Je z toho dobrý pocit. A taky vím, že kluci z týmu mě sledovali u televize, protože se vrátili ze soustředění z Itálie. Je to super, když mě vidí a vědí, že ta práce, kterou dělají pro mě a pro nás, se někde zúročí.
Před vyhlášením jste si prohlížela mobil...
...měla jsem tam už čtrnáct zpráv jen po dojezdu.
|
Držte palce Martině SáblíkovéJeště vás tu čeká pětka, jak moc bude těžká?
Těžká bude, protože pojedou další Němky, Kanaďanky a Holanďanky. Uvidíme, jak se s tím dokážu poprat. Já vím, že jsem kromě jednoho závodu čtyři roky neprohrála, ale tady se začíná od nuly. Taky bude záležet a s kým pojedu a kdy.
Před trojkou vás povzbudila střelkyně Emmons a maminka Claudie Pechsteinová. Motivoval vás někdo i nyní?
Asi opravdu jen Petr, který když viděl ty časy, tak mi říkal, že mám na medaili. Jenže já ho stejně moc neposlouchám, protože jsem potom o to víc nervózní. Ale v hlavě to mám a říkám si: buď něco pil, nebo to myslí vážně?
Měl by radši před pětkou mlčet?
Já už jsem si zvykla. Ať si říká, co chce.
