Jeho kariéra šla strmě nahoru od roku 1990, v němž vybojoval dva tituly mistra světa. V následujících letech získal medaile na mistrovství světa v každé z disciplín a desetkrát za sebou zakončil sezónu v první desítce Světového poháru. Na olympiádách dosud získal pět cenných kovů, z toho jeden nejcennější, schází mu jen medaile ze slalomu.
O tom, že se ještě dokáže prosadit do absolutní špičky, přesvědčil okolí i sám sebe loni na šampionátu ve Svatém Antonu, kde už potřetí za sebou vyhrál kombinaci a skončil druhý v obřím slalomu. "Svatý Anton pro mě znamenal obrovskou vzpruhu," říká dnes Aamodt. "Doplnil jsem tam svou sbírku čtrnáctou a patnáctou medailí," dodává s úsměvem.
Jediná zlatá medaile, která mu zatím chybí, je ze sjezdu. V ostatních disciplínách už tituly získal, a to buď na mistrovství světa, nebo právě na olympijských hrách. Salt Lake City mu nabídne nejspíš poslední možnost, jak sbírku doplnit. I proto, že na startu bude chybět favorizovaný Rakušan Hermann Maier, který se zotavuje z následků loňské nehody na motocyklu.
Aamodtovi je třicet let, ale přesto se zatím odmítá bavit na téma konec kariéry. Připouští ale, že v příští sezóně už bude jezdit jen vybrané závody. S největší pravděpodobností zprogramu vypustí právě sjezd a soustředí se na technické disciplíny.
Jeho otec Finn Aamodt je uznávaným sjezdařským expertem a pracuje v tréninkovém středisku norské reprezentace. Syna vedl k lyžování od útlého věku a ten na sebe poprvé upozornil už v sedmi letech. "Nic mi nedělalo potíže. Šlo to samo," vzpomíná Aamodt, který také hrál lední hokej, fotbal a dnes se věnuje golfu.
"Tehdy jsem opravdu tvrdě trénoval. Vždycky, když se teď podívám na medaile, které jsem získal, mám radost, že ta dřina přinesla ovoce," přiznal lyžař, který se kvůli vysokým daním přestěhoval z Norska do Monaka.
Na olympijských hrách se prosadil poprvé před deseti lety v Albertville, kde vybojoval zlato v superobřím a bronz v obřím slalomu. O čtyři roky později měl doma v Lillehammeru na dosah
vytoužené zlato ve sjezdu, ale prohrál o pouhé čtyři setiny sekundy s Američanem Tommym Moem.
V Naganu úplně propadl a ani jednou nestanul na stupních vítězů. "Cítil jsem, jako bych byl úplně k ničemu. Totálně jsem vybouchl, jak v superobřím slalomu, tak v kombinaci. Ale získal jsem tam cenné zkušenosti," zdůrazňuje dnes Nor. Před odjezdem do Salt Lake City přiznal, že by nejradši ze všeho bral zlatou medaili ze sjezdu. "Když jsem byl mladší, tak jsem všechno hrozně prožíval. Dnes už je nervozita ta tam. Budu černý kůň v každé disciplíně," uzavřel Aamodt.
