„Než se vůbec dostanete do fáze, kdy začnete nacvičovat sestavu, musíte naplavat mnoho a mnoho kilometrů. Patří k tomu i posilovna, práce na kondici, kombinace gymnastické a baletní přípravy,“ přibližuje Soňa Bernardová.
Zatímco její vrstevnice už dávno s náročnou profesí sekly, čtyřicetiletá advokátka z Brna ve svém úsilí nepolevila. Za odměnu v Riu zažije už pátou olympiádu, z toho třetí po boku Alžběty Dufkové. „Přitom už jsem z toho vlaku chtěla vystoupit,“ sděluje závodnice Tesly Brno.
Napadlo vás někdy, že můžete zvládnout pět olympiád?
To rozhodně ne. Nejvysněnější byla ta první v Sydney, to pro mě byl vrchol kariéry, myslela jsem si, že mám splněno, a říkala jsem si, co bude dál. Vůbec jsem nečekala, že se mi podaří udržet trend a plavat tak dlouho. Rozhodně to nebyl plán ve stylu první dovolená v Jugoslávii.
Co tomu vlastně říkáte?
Zrovna se mě zaskočený klient ptal, jestli je u nás vůbec někdo, kdo byl na pěti olympiádách. A já vůbec nevím. Každá kvalifikace byla hrozně těžká a nikdy to nebyla procházka růžovou zahradou. Já už jsem přitom dva tři roky zpátky plánovala, že půjdu do sportovního důchodu a budu už jen radit. Do týmu jsme zařadili mladou náhradnici a chtěli jsme ji začlenit do procesu natolik, abych mohla nenápadně ustoupit do pozadí. Nicméně ji potkaly zdravotní potíže a všechno se vyvinulo tak, že jsem tu zase.
Takhle česká akvabela hodnotila olympiádu v Londýně:
9. srpna 2012 |
Nedokážete bazén opustit?
Myslím, že to tak má každý, kdo propadne sportu a stane se pro něj vášní. Když cyklista skončí s kariérou, tak to neznamená, že už nesedne na kolo, lyžař nepřestane jezdit ze svahu. I kdybych ukončila kariéru, tak bych si stejně šla zaplavat. A když to pořád zvládám na slušné úrovni a držíme krok se světovou špičkou, tak proč v tom nepokračovat.
Takže vás uvidíme i za čtyři roky v Tokiu?
Já fakt nevím, co bude. Mám další plány do života, chceme s přítelem objet na jachtě svět, takže se snažím směřovat i do jiných vod než jenom těch bazénových.
O medaile už plavou i mužiBoxerky v ringu, skokanky na lyžích na můstku, bobistky v ledovém korytě... Snaha o sportovní genderovou vyváženost v předchozích letech přiváděla na olympijské hry do dosud mužských teritorií ženské průkopnice. V synchronizovaném plavání je to (logicky) naopak. Výhradně ženský svět se na loňském mistrovství světa v Kazani otevřel také mužským vyslancům. Byť zatím „akvabelové“ soutěžili jen v kategorii smíšených párů po boku akvabel. „Pro mě to byl zajímavý pohled. U mužů bylo vidět, že mají ve vodě mnohem větší sílu, ale zároveň neplavou tak dlouho a techniku nevycizelujete během jednoho nebo dvou let. Ale byly tam i státy, které vypadaly výborně,“ popisuje česká akvabela Soňa Bernardová. Zaujal například dvakrát bronzový Ital Giorgio Minisini. „Ten se doma stal přes noc obrovskou celebritou,“ usmívá se Bernardová. Své zástupce na světovém šampionátu mělo i Česko. „Doufám, že se toho nějací mladší chlapci chytnou. Je to pro ně obrovská příležitost, protože konkurence je zatím docela malá, takže je šance dostat se ke slušným výsledkům,“ podotýká pětinásobná olympionička. |
Zdá se, že voda je vaším osudem.
Každý má nějaké předpoklady a těch by se měl držet. Když se třeba postavím k míči, tak přede mnou odskočí a odletí. Jako maličká jsem se snažila hrát tenis a dopadlo to tak, že mi řekli, ať jdu radši do té vody.
Co obnáší být akvabelou?
Hlavně se člověk odmalička musí učit techniku. Nestačí jen skočit do bazénu, pár pohybů sice člověk zvládnout může, ale pak jde rychle ke dnu. Když už je připravená technika, nabraná kondice i složená sestava, tak nastává ta největší dřina, kdy sestavu musíme nadrilovat tak, aby byl každý sebemenší pohyb naprosto stejný jako u partnerky. Ideální je, když duet dělají dvojčata, protože jsou stejně vysoká, rychlá, lehká a každý pohyb udělají stejně. My se snažíme, abychom vypadaly co nejpodobněji, a snažíme se to sladit s choreografií. V tom je ten sport zajímavý, že pořád děláte něco jiného. Nikdy jsem nedokázala pochopit plavce, že plavou pořád dokola tím stejným stylem.
Zaujalo mě, že v bazénu trénujete se závažím...
Sestava musí být zaplavaná se stejnou silou a razancí od začátku do konce a k tomu používáme různé pomůcky, jako zátěže naplněné pískem. S tím když člověk plave kus sestavy, tak má téměř pocit, že se utopí. Ale musí to odplavat, protože když to potom sundá, vypadá sestava mnohem lépe.
Jak docílíte toho, že tříminutovou sestavu odplavete identicky jako partnerka?
Je to hodně o koncentraci. Podobá se to hře na klavír, kdy také přesně víte, který pohyb následuje a v jaké části skladby zrovna jste. A když hrají dva klavíry vedle sebe, tak se nesmí rozjet. My máme hudbu rozpočítanou do jednotlivých dob, takže přesně víme, na kterou dobu je jaký pohyb. Hudbu slyšíme i pod vodou, kde máme reproduktory.
Stane se, že vám na tréninku rupnou nervy a pohádáte se?
Nevím, jestli úplně rupnou nervy, ale je pravda, že někdy je atmosféra napjatější. Třeba se snažíme něco zaplavat úplně precizně a už to děláme podesáté, popadesáté a pořád tam je nějaká chybička, takže jsme naštvaní. Ale z těch napjatějších atmosfér často vyjde lepší výsledek.
Ve vodě trávíte pět hodin denně. Necítíte k ní někdy odpor?
Já mám největší problém s teplotou, strašně mi vadí studená voda. Proto se mi strašně líbilo na kvalifikaci v Riu, kde byla voda krásně teplá, k tomu svítilo sluníčko, což je ideál. Ale pokud má člověk skákat do studené vody, tak je to za trest.
Jak vůbec člověk stíhá skloubit tak náročný trénink s povoláním?
Stíhá a nestíhá. Je to o managementu času, který máte naplánovaný na minuty. O to víc se snažíte provádět trénink efektivně a neztrácet zbytečně čas. A samozřejmě program uzpůsobuji práci v advokátní kanceláři, kde mi pomáhá náš tým.
Jakým případům se věnujete?
Dělám všechno právo, ale raději mám běžné civilní a obchodní případy.
Co vlastně jako právník říkáte na postih Ruska? Jeho atleti nesmí do Ria a mluví se o zákazu pro všechny ruské sportovce.
Možná to nebude politicky korektní, ale pro mě je z právního hlediska naprosto nepřípustné přiznat princip kolektivní viny. Nepovažuju za fér vůči ruským sportovcům, aby byli všichni vyloučeni. Tohle rozhodnutí naprosto nechápu. Když je u nás několik zavřených zlodějů, tak to znamená, že každý Čech je zloděj? To je přece neuvěřitelné. Dokud vám neprokážou opak, tak jste nevinný. A od toho jsou tu kontrolní orgány, aby každého jednotlivého sportovce na olympiádě zkontrolovaly. To snad není takový problém.
Pět olympiád Soni BernardovéSydney 2000 Atény 2004 Peking 2008  Londýn 2012 Rio 2016 |
