Vše vyvrcholilo minulou středu, kdy se s dalším Západočechem Martinem Jakšem postavil v Krasne Poljananě na start olympijského sprintu dvojic, kde doufali v medailový úspěch.
Jenže Razým na svém druhém úseku, celkově čtvrtém, při sjezdu na konci vedoucí skupinky nezvládl zatáčku a Jakšovi předával s propastnou ztrátou 15 vteřin. Na vítězné Finy nakonec čeští lyžaři v cíli nabrali odstup tři čtvrtě minuty.
"Na sjezdu to bylo umydlené. Podklouzl jsem a podrazil si nohu. Je to škoda. Měli jsme na víc," povzdychl si Razým.
Smůla se na vás přilepila hned po příletu do Ruska. Co se vlastně přihodilo?
Hned první den jsem uklouzl na schodech a zranil si patu. Od toho se pak všechno odvíjelo. Omezilo mě to v tréninku, vlastně pořád jsem musel být v lékařské péči.
Závodil jste s velkým sebezapřením?
Měl jsem chvílemi problém dostat vůbec nohu do boty. Ale na závod jsem se vždy připravil. Nicméně zranění rozhodně ovlivnilo můj přístup k padesátce. Byl jsem na ní náhradníkem, ale vzhledem k tomu, že nejsem úplně v pohodě, nenastoupil bych, ani kdyby se někdo zranil.
Hry v Soči v neděli skončily. Jaké sporty jste během nich měl šanci navštívit jako divák?
Vlastně skoro žádné. Zůstával jsem pořád v olympijské vesnici, právě kvůli tomu zranění. Takže jsem z ostatních sportů nic neměl. Akorát se mi podařilo vidět smíšené štafety v biatlonu...
A mohl se tak radovat ze stříbra pro české barvy. Jak jste sledoval další medailové úspěchy českých reprezentantů?
Kromě zmíněné štafety jsem ještě v televizi viděl záznam posledních tří kol závodu Martiny Sáblíkové. O úspěchu Evy Samkové mi řekla Šárka (Razýmova přítelkyně Šárka Sudová, bývalá akrobatická lyžařka). Samozřejmě, že jsme se s ostatními ve vesnici potkávali. Byla to výborná motivace. Třeba výkony biatlonistů byly úžasné. Vypadalo to, jako kdyby to dávali s ohromnou lehkostí. Přitom je za tím spousta a spousta dřiny.
Váš reprezentační kolega Martin Jakš na olympiádě medaili také nezískal, ale důvod k radosti měl obrovský. Během štafetového závodu se mu v Čechách narodila dcera. Byl nějaký čas na oslavu?
Trochu ano. Někomu se podařilo na pokoj propašovat sekt, takže jsme si na miminko připili.
Od začátku olympiády dávali sportovci na web různá videa a fotografie, na nichž byly zachyceny absurdity, které se v olympijské vesnici objevovaly. Setkal jste se také s nějakou z nich?
Nic výrazného, ale je vidět, že některé věci se dělaly narychlo. Takže tam byly určité nedodělky. Nefungoval dřez, dveře nedoléhaly. Podlaha v koupelně byla špatně vyspárovaná, takže tam stála voda. Ale třeba s legendárními společnými záchody jsem se nesetkal. Ale když jsem měl možnost dostat se do biatlonového areálu, viděl jsem použitý toaletní papír v koši. To byla také jedna z perliček, co se na internet dávaly.
Jak jste byl jinak spokojený s prostředím na hrách pod Kavkazem?
Olympijská vesnička byla pěkná, jídlo dobré. Dobrovolníci ochotní. Vždy se chovali vstřícně. Někteří měli sice problémy s angličtinou, ale jinak v pohodě.
Co vás ještě čeká ve zbytku sezony za závody?
Chystám se na svěťák do Lahti. Další závody jsou v Drammenu a Oslu.
A pak? Relaxace?
Ještě se uvidí. V plánu zatím žádnou dovolenou nemám. Koukneme s Šárkou na ceny letenek a uvidíme.
