Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 20. srpna 2017 Bernard

Čekání na pád modly. Američané jsou favority, ale..., věří Argentinci

Američtí basketbalisté Klay Thompson (vlevo) a Kyrie Irving během duelu s Francií. | foto: Reuters

17 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Pomalu se blíží jedno trochu pozapomenuté výročí. Prvního září to bude přesně deset let, co basketbalisté USA naposledy prohráli na velké akci, co v semifinále světového šampionátu podlehli Řecku, co se jedinkrát na jejich lavičce musel sklonit kouč Mike Krzyzewski.

Ale dojde na ně vůbec?

„Samozřejmě, že jsou Američané favority. Ale způsob, jakým odehráli poslední tři zápasy, vyvolává jisté pochyby,“ pronesla argentinská superstar Manu Ginóbili. „Nikdo proti nim nechce hrát, jsou tak atletičtí, tak talentovaní. Ale když se podívám na jejich soupisku a pak na jejich výsledky, jsem překvapen.“

Je čas, aby skutečně padla modla? Ve středu večer od 23.45 českého času nástupci Dream Teamu sehrají čtvrtfinále s Argentinou.

Jako vždycky s jasnou misí: nesmí si dovolit prohrát.

Jenže už o tom všichni nejsou tolik přesvědčeni jako dříve.

Už se vás nikdo nebojí!

Asi by to bylo jiné, kdyby měl jejich kádr maximální sílu, kdyby vše režírovali génius Stephen Curry a basketbalový „pánbůh“ LeBron James. Nejsou tu, i další chybějí; přesto je síla USA nezpochybnitelná.

Jenže výsledky kulhají. S Austrálií po boji o deset bodů, se Srbskem i Francií nakonec jen o tři - o jediný koš! Čím dál sílí hlasy, že jestli mají Američané poprvé od Atén 2004 padnout na olympiádě, má se tak stát nyní.

I důvody najdete celkem lehce.

„Do Pekingu jsme se museli probít skrz letní kvalifikaci, takže pak na olympiádě tahle parta byla spolu druhý rok. V Londýně jsme měli deset borců s olympijským zlatem či titulem mistra světa,“ vypočítával v Riu Krzyzewski.

Letošní parta je nová. Mezinárodní basketbal, v lecčem tak jiný proti NBA, je pro ni stále nezvyk.

Američané nebrání dobře, ačkoli právě tohle měla být devíza týmu; za zmíněné poslední tři kolísavé duely inkasovali v průměru hrozivých 92 bodů.

Mužstvo za pochodu buduje chemii a hledá vnitřní sílu, což se dá pochopit, neboť čas na přípravu nebyl dlouhý. A pak je tu další, snad i nejpodstatnější důvod.

Konkurence je silná.

Velmi silná - a velmi nažhavená.

Francouzský pivot Rudy Gobert (vlevo) oslavuje svou smeč do amerického koše, v...
Americký basketbalista Carmelo Anthony zakončuje útočnou akci přes srbskou...

„Pořád mají nejlepší tým světa, ale nikdo už nejde na hřiště s tím, že na ně bude zbožně koukat jen proto, že to jsou Američané,“ líčí francouzská opora Nicolas Batum. „To platilo v roce 1992 u prvního Dream Teamu. Teď už nemáme strach. Respekt ano, ale chceme uspět.“

NBA dávno není exkluzivním zámořským klubem. Basketbal je jako každý sport v roce 2016 čím dál propracovanější. Na nejvyšší úrovni každý oplývá do detailů promyšleným systémem, pitvá taktiku na atomy.

„A taky bych řekl, že dostatečně neoceňujeme jejich kvalitu,“ popisoval Krzyzewski. „Austrálie, Srbsko, Francie, všichni patří k nejlepším mužstvům planety.“

I Paul George, jeden z očekávaných tahounů mužstva, uznal: „Zatím nás zachraňoval náš talent, spoléháme na něj. Musíme být lepší.“

Teď cesta vstříc zlatému hattricku startuje proti silné Argentině - a vsaďte si, že jí hala Carioca 1 jednoznačně bude fandit. V semifinále by přišel lepší z dua Francie vs. Španělsko. Ve finále možná repete proti Austrálii, dosud tak dobré.

Ale dojde na to vůbec? Výročí se blíží a tým USA ví, že aby si jej mohl připomínat, jsou prohry zakázány.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze