Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 20. srpna 2017 Bernard

Bojte se nás! Nový Dream Team v Riu nehraje, postrach ano

Po míči se natahuje americký basketbalista Jimmy Butler. | foto: Reuters

8 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Bylo to od první minuty svým způsobem strhující - a zároveň i jaksi nudné. Nikdy jste nevěděli, kdo z amerických basketbalistů se rozhodne zakouzlit: dokonalou střelou, bleskovou prací nohou, zatlučením míče do koše či trojkovou smrští, jakou předvedl i Kevin Durant, největší superhvězda aktuálního kádru. Jenže kvůli tomu všemu bylo zároveň jasné, jak to proti Číně dopadne a dopadlo. Výhrou.

Přesněji drtivou výhrou. Vstup USA do turnaje skončil 119:62.

„Jedno vítězství je za námi, dalších sedm chybí ke zlatu,“ pronesl Jimmy Butler, hráč Chicago Bulls.

A každý se ptá: Je tohle nějaká nová obdoba Dream Teamu, oné nesmrtelné basketbalové legendy z Barcelony 1992, jejíž slávu sice nikdo nikdy nevyrovná, ale jiné americké olympijské týmy se jí aspoň solidně přiblížily?

Těžko soudit z úvodního zápasu. Chybějí nejslavnější ze slavných LeBron James a Stephen Curry, absencí bylo víc. Ale americká síla je i tak drtivá a totéž platí o přitažlivosti.

„Melo, vidím tě,“ zakřičela do ticha jedna z Brazilek na Carmela Anthonyho, oblíbenou megastar NBA, které mají fanoušky skutečně po celé planetě - včetně Ria, pochopitelně. Později ji napodobil jiný ženský hlas. A další...

„Melo“ Anthony v tom není sám. Durant, jeden z nejtalentovanějších mužů své generace, vládl s 25 body, v týmu jsou až božsky nadaní střelci Klay Thompson či Kyrie Irving, bouřlivák Draymond Green. Jde i o mužstvo mladých hvězd, neboť osm z nich (dvě třetiny kádru) se narodilo v roce 1989 či později.

Nehledě na to všechno diváci dlouho nebyli naplno vtaženi do děje. Často mlčeli. Největší radost měli z košů outsidera, a dokonce si několikrát „na truc“ bouřlivě zaskandovali: „Čína, Čína!“

Hala Carioca 1 se pořádně zaplnila až před půlí; nejspíš i proto, že se fronta na jednu z největších atrakcí letních her táhla až kamsi k cyklistickému velodromu. Pak už Brazilci radostně dupali a rozjížděli hromadný vlnivý pohyb.

Ale stejně byste čekali víc.

Že by se snad už i tento vybraný sportovní chod přejedl?

Po demolici Číny platí, že od roku 2006 USA na mezinárodní scéně vyhrály 69 zápasů za sebou. A pokud se série v Riu nezastaví na čísle 76, což by znamenalo dovršení olympijského hattricku, bude sportovní svět v šoku.

Jejich tým je předurčen k triumfům. K ničemu jinému. Po celonárodní ostudě v Aténách 2004 - jinak pouhý bronz nelze nazvat - vyhrál v Pekingu i v Londýně. Teď má zažít zlatou sambu a je tomu ochoten obětovat mnohé.

Ale i tu show pořád umí, ne že ne. Těch smečí! V americké hře byly cítit nerozehranost a nesehranost, ale i obrovská koncentrace. Při hymně mělo všech dvanáct borců v modrých teplákovkách levou ruku za zády a pravou na srdci, v očích vášeň a odhodlání. Hrát za nástupce Dream Teamu - jakkoli by tohle mohl být třeba spíš Efektivní tým nebo Tým zlatého hattricku - ohromně zavazuje. Každý to ví.

To Číňané vypadali jako roboti, tváře jim zrcadlily obavy, až strach. Ruce se jim kolikrát rozklepaly nervozitou, snadno ztráceli míče.

Kdo by v Riu rád způsobil senzaci na americký účet, potřebuje maximální shodu okolností: kuráž, skvělou formu, výpadek soupeře.

„My ovšem pořád můžeme být mnohem. mnohem lepší. A to by mělo ostatní strašit,“ řekl Anthony.

Vsaďte si, že se kolena nebudou třást pouze Číňanům.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze