Olympiáda je pro střelce největším svátkem, na němž se mohou ukázat jako členové velké sportovní rodiny. Jak se těšíte do Atén?
Moc, je to přece svátek všech sportovců, nejsledovanější událost. Můžeme tam hodně získat, ale i ztratit.
Cítíte odpovědnost? Střelci se čtyřikrát za sebou nevraceli bez medaile. Vy jako první český střelec můžete trefit druhou olympijskou medaili.
Nejedu tam s tím, že všechno stojí jen na mně. Udělám všechno pro to, abych se nemusel stydět, abych byl vnitřně spokojen a nezabalil to. A to můžete skončit klidně i dvacátý.
Tedy jako Aleš Valenta? Hlavně si dobře zaskákat neboli ve vašem případě zastřílet?
Tak nějak. Podívejte, i u nás hraje obrovskou roli štěstí. Dvacet lidí může získat zlato. Střelci nekončí v pětatřiceti, přitom přicházejí pořád mladí. Konkurence se rozšiřuje. Ještě nedávno stačilo 580 bodů ve vzduchovce na finále, dneska se s tím nedostanete ani mezi šestnáctku.
Existuje i ve střelbě hranice lidských možností?
Je daná absolutními počty. Šedesátkrát desítka v kvalifikaci a pak ve finále desetkrát 10,9 (to už se měří na desetinná čísla - pozn. red.). Pistolí to ještě nikdo nikdy netrefil. A já nevěřím, že to někdo dokáže. Možná vleže puškou můžete trefit absolutní čísla.
|
Naděje pro Atény |
Co považujete za úspěch? Jste favorit, ten to má všude těžší, ne?
Trošku mi to ztěžujete, i když si za to vlastně můžu sám. Nejedu do Atén na výlet, chci dobře zastřílet. Ale úspěšný budu každopádně (úsměv). Když to nevyjde, aspoň poznám pravé přátele.
Jak se pozná nejlepší střelec? Loni vás vyhlásili světovou jedničkou, přitom jste doma byl až třetí. A s olympijským bronzem jste se v roce 2000 nevešel ani mezi desítku nejlepších českých sportovců.
Tehdy jsem to nechápal, byl přede mnou i plavecMálek s pátým místem... A střelecké ankety? Doma hlasují trenéři, dávají přednost šampionátům před světovými poháry (loni vyhrál všechny tři poháry - pozn. red.). Ve světě volí novináři. Ta cena mě moc potěšila. Z Itálie mi poslali nádhernou vitráž, aspoň budu mít jednou co ukazovat vnoučatům.
Jste sportovní hvězda?
Ne, to ne. Můžu se střelbou živit, ne zabezpečit. Neřadím se mezi Šebrleho a fotbalisty.
A můžete se „aspoň“ proslavit, znají vás lidé?
Kolikrát je střelba v televizi? Musíme si sami kupovat vysílací časy. Zatím. Věřím, že vývojem elektroniky se střelecké závody zatraktivní i pro televize. Už můj olympijský závod v Sydney prý nabídl pěkné drama i pro lidi, kteří střelbu pravidelně nesledují. Biatlonu, se kterým máme trochu společného, se to už podařilo.
Jací jsou střelci lidi?
Pohodoví, nemáme si co závidět. Parta je pro nás víc než neshody. Když jsem viděl tenisty na olympiádě v Atlantě, jak se spolu vůbec nebavili...
|
Anketa |
|
■ Lukáš Bauer, běžec na lyžích: Je to sport jako každý jiný. Myslel jsem si o nich, že jen přijdou na střelnici, pošlou tam pár ran a jdou domů. Ale mám za souseda střelce a ten mi hodně napovídal, co musí dělat. |
Váš otec taky střílel z pistole. Záleží na genech?
Když mi bylo šest, táta odešel do Kanady. Nejsme v kontaktu. Vystřídal jsem plno sportů, stolní tenis, plavání, basket, než jsem se dostal ke střelbě. A můj kluk teď hraje baseball. Ale podívejte na Petra Kůrku, dvojnásobného mistra světa. Jeho Kačka (dcera Kateřina Kůrková patří k olympijským nadějím v pušce - pozn. red.) prostě umí skvěle střílet, má to jednodušší. Kdo to nemá, musí dřít. Spousty hodin. Ale je to individuální, začít můžete i v pětadvaceti...
... a nekončit ani v sedmdesáti jako Švéd Skanaker, že?
Pozor, on jede i do Atén. Ale to je mimořádný případ. Má mladou ženu, dítě, musí se jim znovu ukázat (smích). A hlavně to pořád umí.
Jaký vliv má fyzická kondice? Moc se nepotíte, ale zvednete za dvě hodiny šedesátkrát pistoli, která váží 1300 gramů. Jste taková „klidná síla“.
Já do posilovny nechodím, někdo jo. Ale všeobecná fyzička je nutná, potřebná i při obrovském psychickém vypětí. Víte, jak jsem někdy po závodech vyřízený? Běhám, plavu, jezdím na kole. A po zranění ramene chodím hodně na regeneraci.
Podle čeho se vybírá zbraň?
Já přišel na střelnici a dali mi do ruky pistoli. Nikdo se neptal, říkali si asi: Táta z ní střílel taky. Každý si může vyzkoušet, co mu vyhovuje.
A jaká je hierarchie? Platí, že pistole stojí nejvýš?
Říká se jí královská. Máte krátkou zbraň a pálíte na dlouhou vzdálenost. A taky je nejdéle v olympijském programu. Ale každá zbraň má něco svého.
I myslivecká kulovnice? Vy prý do lesa moc nechodíte?
A to jsme s Kačkou Kůrkovou mezi střelci sami. Zkrátka jsem k tomu nikdy nečuchnul. Jednou jsem přejel autem kačera a dva dny jsem z toho byl vyřízený. Měl jsi radši nabourat, říkal jsem si.
Ale na pouť se vypravíte, ne? Musíte být postrachem majitelů střelnic...
Ale pokaždý taky netrefím (smích).
To vám „světští“ raději ohýbají mušku, ne?
Možná.
Zabýváte se střelbou, ale extrémní fanoušek střelectví nejste. Proč?
Asi nějaká zvláštnost. Rok jsem prodával v obchodě se zbraněmi u kamaráda a na odbornější záležitosti jsem se musel chodit vyptávat. Ale o svých pistolích vám řeknu všechno, zvládnu i sborku a rozborku. Libovolnou mám starou ruskou TOZ 35, asi ukovanou z nějakýho tanku... A vzduchovku švýcarskou Morini.
Přesto se střelbou uživíte, a dokonce patříte mezi elitní sportovce zastupované manažerskou skupinou Česká sportovní.
Jsem profesionál, zaměstnanec ministerstva vnitra. Spadám do plzeňského klubu, ale trénovat můžu doma v Ostravě. Beru plat i odměny za výsledky. Za titul mistra světa máme třeba sto tisíc korun. Ale na závodech ve světě nevyděláte ani cent, ani za mistra světa. A s velkou reklamou to taky není zase tak horké.
I proto se střelci snadno brání dopingu - domácí evropský šampionát byl loni spíš výjimkou, ne?
Nemáme moc kontrol, ale musíte si dávat pozor na uklidňující látky, které obsahuje skoro každý lék. Já se ptám i na aspirin.
A co alkohol, ten může pohnout rukou?
Nedá se flámovat a ráno jít na stav. Proto jsme spíš na dobré jídlo a závody nehodnotíme podle medailí, ale podle kvality kuchyně a specialitek. Od zranění ramene nepiju vůbec. Tělo mi poslalo signál, že o ně musím pečovat.
Zacházíte s nebezpečnou zbraní. Měl jste někdy na střelnici strach?
Na olympiádě v Atlantě. Číňan Wang, můj velký soupeř, v tom vedru zkolaboval při finále vzduchovky. Dva dny nato střílel znovu, s kyslíkovým přístrojem na obličeji. Co kdyby se zhroutil, spadl znova a vystřelilo mu to? To by byl průšvih...
Střílíte stále s ostrými, den co den. Neobrousí stereotyp ostražitost?
Znám pár příhod s nešťastným koncem.
Vás chrání i pověstná hučka s odznaky, s níž jste vystřílel všechny medaile. Kde se vzala?
Mám ji už čtrnáct roků. Odněkud ji přivezl otec mé budoucí ženy a ona mi ji dala. Ale už je pěkně hnusná - rozežraná potem, odznaky se nelesknou - a pořád mě v ní fotí. Plánuju, jak ji vyměním.
To byste neměl, abyste si nerozdráždil štěstěnu. Máte ještě rozstřílenou kapotu u auta?
Podívejte (ukáže rukou). Jsou to jenom samolepky. V zácpě lidi zbystří a pak se zasmějou. Jednou mě zastavili policajti ke kontrole a na rozloučenou říkají: Jo, a ty díry si spravte...
Martin Tenk
■ Profese: Střelec SSKP Rapid Plzeň
■ Narozen: 8. února 1972
■ Kariéra a úspěchy: Nejlepší střelec světa 2003, bronz z olympiády 2000, mistr Evropy 1999 a 3. na ME 2001, stříbro na mistrovství světa 2002, juniorský mistr Evropy 1992, vítěz šesti závodů Světového poháru (vše libovolná pistole), bronz na ME 2001 ve vzduchové pistoli.
■ Soukromí: Manželka Jana také střílela, syn Lukáš (10 let). Bydlí v Ostravě-Porubě v paneláku, začínají stavět dům. Na rozdíl od ostatních střelců není nimrodem, rád chodí na fotbal a na hokej. Vystudoval střední odborné učiliště s maturitou.
 Sportovní střelec Martin Tenk, bronzový medailista z olympiády v Sydney, má za sebou další úspěšnou sezonu. |
