Naštěstí to nebylo zapotřebí. Skvělý bronz jsme s Jirkou oslavili typickým plácnutím, se Stádem, který závod monitoroval přímo u Opery, nelidským řevem do mobilů a pro z veslařského areálu vracejícího se Járu jsme stejnou cestou symbolicky připravili on-line finiš a první medaili.
Počínaje dneškem se tedy můžeme chlubit nejen Honzou Železným, ale i Honzou Bronzovým!
Pro Járu to nakonec byla jediná nedělní radost.
Ráno se chudák vydal komplikovanou cestou na úvodní rozjížďku veslaře Chalupy, který však dojel překvapivě druhý a musí do oprav. Ve druhém kole pak zamířil na neméně vzdálenou střelnici za do té doby medailovým Kosteleckým, ovšem jakmile dorazil, našemu borci se nějak rozklepaly ruce a vystřílel až šestý flek. Nezdolný idnesácký novinář či spíše interneťák se však nevzdal a zahájil večerní pouť na cyklistický ovál.
Asi tušíte, jak to dopadlo. Jakmile přijel, mohl zase klidně jet domů, stejně jako naše kvarteto, které oproti soupeřům mělo bohužel o kolečko míň....
Jediná klika, že mu nabitý časový itinerář nedovolil ještě plánovanou odbočku do Penrithu na kvalifikační jízdy vodních slalomářů. Tomáš Indruch tam totiž nenapodobil Lukáše Pollerta, a tak se po Barceloně a Atlantě v téhle disciplíně poprvé nedostaneme na bednu.
Na druhou stranu se Tomáš zase nemusí bát, že jej veřejnost bude srovnávat s Pollertem.
On své olympijské medaile rozhodně neprodá.
Výsledkově jsem na tom sice dnes byl podobně, ale zase jsem měl kliku na parťáky. O Lipkovi už byla řeč a z kolegou Lojzou jsme zase spontánně fandili našim bíčařům Palinkovi s Léblem v nádherném centrkurtu na Bondi Beach. Big man from Czech Republic, jak vysokého Martina Lébla přezdíval místní spíkr a diskžokej v jedné osobě, spolu s Paldou řádně potrápili úřadující mistry Evropy bratry Lacigy ze Švýcarska a i když nakonec těsně prohráli, soupeřům českého původu notně teklo do bot.
Nakonec to ale zvládli, i když se povídá, že nějací velcí kamarádi rozhodně nejsou a jeden druhému dokonce převzal holku.
Ta seděla ve vyzývavých červených plavkách v hledišti a mohutně fandila, stejně jako maminka obou bratří, která v rámci rodinné pohody zřejmě dělá zrazenému synkovi prozatimní garde.
Jinak pohodová Bondi Beach dneska opravdu žila. Tisíce lidí se bavily na volejbale, další tisíce zdejší olympijský mumraj totálně ignorovaly a Aussie dělali jen to, co každou jinou obyčejnou neděli. Váleli se na pláži, surfovali v moři, hráli golf na nedalekém kopci, piknikovali na ulici, prostě byli v pohodě.
Nádherná země.
Nedařilo se ani pinčesistovi Josefu Plachému. Spolu s Petrem Korbelem už včera vyhučeli ze čtyřhry, ale zatímco Petr dnes svou úvodní dvouhru vyhrál, Josef nestačil na hbitého Japonce Tanakiho a pomalu se s olympiádou loučí.
Byl jsem na velké pinponkové akci poprvé a docela mě to uchvátilo. Navíc jsme měl štěstí, že na čtyřech stolech hrála většina Číňanů, jejichž herní systém by klidně snesl označení Čínská zeď, neboť i sebeprudší protivníkovu smeč většinou odvrátili bez mrknutí svých šikmých očí.
Jaká škoda, že Forrest Gump není Čech!
Při pozápasovém minirozhovůrku už se pinponkáři nezlobili, že jsme na idnesu z jejich trenéra Chudíka udělali nesnesitelně chrápajícího muže. Podle nich neprávem, i když se mi přímo nutí do klávesnice, že Plachý dnes za stolem působil poněkud ochrápalých dojmem...
