Nelitují Kanaďané, že vás pustili a vy teď budujete kredit České republice?
Jeden skončil přede mnou. Ale vždycky, když je vidím, tak říkám, že na sobě nosí špatné barvy, že udělali chybu. Mám však mezi nimi pořád spoustu kamarádů, těší je, že se mi daří a je jim jedno, za koho jezdím.
V kanadském týmu byste si užíval snadnějšího života.
Určitě mají lepší podmínky, jenomže člověk z nich měkne. Za poslední tři roky, co jsem v Čechách, jsem silnější než dřív, malé problémy už mě nerozhodí. Například u nás si občas trenéři nerozumějí, každý den vznikají drobné konflikty. Předtím by mě takové záležitosti hrozně zlobily. Teď sice řeknu, že mi to vadí, ale koncentraci neztratím.
Stal se z vás spasitel českého sjedového lyžování. Unesete takovou roli?
Tohle ode mě přece čekali. Když jsem přijel do Čech, přečetl jsem si, že všechno zachráním. A já přitom jenom závodím, protože mě to baví. Když trochu českému lyžování pomůžu, řeknu si výborně, ale nic víc. A nejsem sám, dobře jezdí Bank, Zakouřil... Snad uděláme nějaké výsledky a přitáhneme sponzory, aby měli mladší, kteří přijdou po nás, jednodušší cestu než my.
V Čechách budete najednou slavnější. Jste připravený na popularitu?
Nevím, co se stane. Ale nedávno mě jeden člověk poznal v hospodě, zářil nadšením a vykládal: Já jsem tě teď viděl v televizi... Což bylo přijemné. Ale opravdu nevím, jestli mě lidi budou poznávat, když si vyjdu na Hrad nebo na Václavák. Spíš asi ne.
Budete dnes slavit?
Těžko, dělám zkoušku z mikroekonomie, včera jsem vypracovával nějaké otázky a musím je poslat zpátky do Kanady, kde dálkově studuju. Aspoň jsem ale přišel na jiné myšlenky, úplně jsem zapomněl, že závodím.
Takhle se zbavujete stresu?
Je dobré nepoužívat hlavu jenom na lyžování. Mám taky rád, když sednu do auta a soustředím se na řízení. Jedu stoosmdesát dvěstě a je mi super. Nedávno jsem koupil starší škodovku a šlape.
V Praze se o vás stará babička. Co asi prožívá, když její Stanley září na olympiádě?
Babička si asi popláče. Když jsem se po měsíci vrátil ze Světových pohárů, hlásila, že už všechno ví, měla schovanou kupu novin a koukala na mě v televizi. A když si přečetla, že jsem nemocný a že mě bude léčit, okamžitě začala vařit. Já nevím, co z toho teď dostane.
Jak se vám zamlouvá atmosféra olympijských her?
Je jiná, než jsem myslel. Domníval jsem se, že se lidi v Salt Lake City budou míchat, že tu bude hospoda nebo místo, kde si člověk může sednout a něco dělat. Hrát hry nebo tak, aby se s ostatními dostal do kontaktu.
A ve skutečnosti?
Jsou tu jen internetové buňky a oni v nich furt sedí. Pořád jenom sedí.
Aspoň v českém domě v olympijské vesnici přece musí být veseleji?
Jenomže my lyžaři známe tak deset patnáct lidí. Nastávají situace typu: Kdo je tohle? Nevím. A kdo je tohle? Nevím. Ale není to tak hrozné, přece jen si pokecáme.
V Salt Lake City už se houfují české hokejové hvězdy z NHL. Znáte někoho?
Viděl jsem je jenom, jak hrají. Nevím, jestli se se mnou vůbec budou bavit. Jedná se o docela bohatý barák, uvnitř jsou miliony.
Stihl jste se vůbec podívat do města?
Zúčastnil jsem se ceremoniálu, kde se předávají medaile, měl jsem štěstí, že pak hráli Foo Fighters, potkal jsem i mormony...
Mormony? Jak na vás zapůsobili?
Já myslím, že je to docela dobrý kult, ale moc toho o nich nevím. Nevadí mi, když ovšem netlačí na lidi. A nesmíte jim podepisovat žádnou smlouvu, dávat sperma a tak...
Ještě raději k ceremoniálu, co vám běželo hlavou, když se medaile rozdávaly?
Chtěl jsem to hlavně zažít, vidět, cítit. Těm klukům na stupních vítězů tekly slzy a mě bylo taky skoro do breku. Rád bych něco podobného zažil.
 Na desátém místě dojel v olympijské kombinaci Stanley Hayer. I když se mu sjezd vůbec nepovedl, ve slalomu zabojoval. A mohl mít radost... |
