Užil jste si slavnostní zahájení, i když jste věděl, že budete v sobotu po poledni hrát?
Bylo to báječné. Celé to bylo hrozně pěkné a uteklo to rychle. I když je fakt, že to bylo i trochu dlouhé. Já se dostal domů až někdy kolem druhé hodiny.
Myšlenky na Rio Před druhým setem proti Taufiku Hidajatovi svlékl Petr Koukal klasické tričko a zápas dohrál s trikem bez rukávů. Ukázal tak fanouškům vytetované olympijské kruhy, které už čtyři roky zdobí jeho levé rameno. A nezůstane jen u nich. "Plánuju, co k tomu přídám. Jestli nějaké letopočty, nebo nápisy Peking a Londýn," poukázal na své dvě olympijské účasti. Poté naznačil, že myslí i na hry v Brazílii 2016: "Chtěl bych tam nechat ještě jedno místo pro Rio." |
Na ty chvíle na ploše olympijského stadionu však budete asi ještě dlouho vzpomínat...
Celkově to byl obrovský zážitek a pořád je pro mě neuvěřitelné, jaké pocty se mi dostalo. I proto mě ten prohraný zápas mrzí. V pátek mě diváci viděli, jak nesu vlajku, tak jsem doufal, že se v sobotu v hale uvedu v lepším světle.
Jak vám bylo, když jste vstupoval na olympijský stadion jako "vedoucí výpravy"?
Byl jsem dojatý, když jsme přicházeli ke stadionu a když jsem si volal s našima. Ale ten moment, kdy nesete tu vlajku, strašně rychle utekl. Najednou vám ji vezmou a je to.
Byla těžká?
Nebyla, dali mi k ní takový popruh. Samozřejmě po těch čtyř stech metrech, kdy jsem s ní mával, mě trochu bolely ruce, ale nebylo to nic, co by mě limitovalo.
Říkal jste, že do postele jste se dostal až ve dvě ráno. Stačil jste se před sobotním zápasem pořádně vyspat?
Vstával jsem v devět, takže těch sedm hodin spánku pro mě bylo dostačujících. Kdybych se vyspal déle, možná by to bylo trošku lepší. Zápas ovšem nebyl otázkou toho, jestli jsem byl vyspaný nebo připravený, spíš mi to nesedlo celkově (více o duelu s Hidajatem čtěte ZDE).
Jaké jste zaznamenal ohlasy na originální oblečení české výpravy s holínkami a deštníkem?
Úžasné. Při cestě na stadion nás všichni pozorovali, všichni s úsměvem. Někteří byli udivení, ale většině se to líbilo. Nejvíc Angličanům. Ti z toho byli unesení, že konečně někdo vymyslel něco vtipného, co se hodí do Británie. I můj osobní dojem je, že to bylo vtipné a slušné zároveň, že to není žádný úlet. I když někomu to tak může připadat.
Těší vás, že se Češi prezentují na téhle celosvětové akci s humorem?
Líbí se mi to. Deštníky, holínky, cvičící autobus... Věřím, že po olympiádě si nás budou lidi pamatovat hlavně díky výsledkům a medailím, ale myslím, že si nás zamapatují i díky téhle úvodní prezentaci.
V pátek jste nesl vlajku, v sobotu máte za sebou zápas s Indonésanem Hidajatem, v neděli vás čeká duel se Španělem Abianem... Není toho moc najednou?
My jsme zvyklí. Na turnajích hrajeme každý den jeden zápas a na některých dokonce dva denně. Takže to problém není. V neděli navíc hraju až večer, takže nemusím ráno vstávat. Půjdu se v klidu vyklusat, natáhnout a dopoledne se sem možná ještě pojedu rozehrát.
Do Londýna za vámi přiletěli rodiče i známí. Pomůže to k motivaci ve druhém utkání, v němž jsou postupové šance už nepříliš reálné?
Vyhrát zápas na olympiádě je určitě sen každého hráče. A jestli nepostoupím ze skupiny, to se nedá nic dělat. Před pár měsíci jsem vůbec netušil, jestli budu živý (Koukal bojoval s rakovinou), natož jestli budu na olympiádě. Už to, že tady teď můžu s vámi mluvit, je pro mě velká výhra. I když mě ten zápas mrzí, tím, že se to nepovedlo, se nehroutí svět. Naopak je to pro mě motivace do dalšího hraní.
