Zatímco Baku je rušnou a lidnatou metropolí země, Mingačevir nabízí jiný příběh - 300 kilometrů vzdálený, pražící slunce na širokých bulvárech minimalizuje počet chodců směrem k nule.
Právě tady by od pondělí mohly začít na Evropských hrách medailové žně rychlostních kanoistů a velkou nadějí je čtyřkajak. Jenže... „Vyhrát může úplně kdokoli. Zaprvé kvůli síle jednotlivých lodí a zadruhé to může ovlivnit tráva a podmínky celkově,“ říká Daniel Havel.
O co jde? „Pocity jsou zatím takové smíšené. Vesnice a zázemí je docela dobře udělané, s tím jsme spokojení,“ začíná Havel. Horší to je s vodou. „V první polovině rozjížďky se nám jelo lehce a věřili jsme si, že ještě odjedeme, ale bohužel jsme na kormidlo chytili trávu, které tam plave celkem dost. Museli jsme bojovat o místo pro finále; naštěstí se nám ho podařilo udržet, ale tráva umí závod hodně ovlivnit.“
Sledujte on-line události na Evropských hrách |
Ne že by se pořadatelé ve městě na severu Ázerbájdžánu nesnažili. „Řeší to: v každé pauze jezdí na člunech a snaží se trávu vybírat. Ale plave jí opravdu hodně a vítr to vždycky nafouká zpátky,“ říká člen úspěšného kvarteta. „Bohužel s tím asi nic moc neudělají, ale snaží se. Jsou to řasy, co rostou ze dna, občas se vytrhávají - respektive my je vytrhneme kormidlem - a ony pak plavou všude.“
Nejistota ohledně podmínek zatím Havlovi znemožňuje říci, jak moc by si cenil případné medaile. „Těžko říct. Asi něco mezi,“ usměje se. „Je to něco nového a Evropské hry vypadají organizačně dobře. Ale závody bohužel mohou být dost ovlivněné tím, že nepůjde jen o výkony, ale i o štěstí.“
V Baku se k rozmarům přírody přidával i mimořádně silný vítr. A zde? „Je docela silný, ale fouká do zad, což je ideální,“ říká Havel a věří, že tak vše také zůstane: „Blbé by bylo, kdyby začalo foukat nějak výrazně z boku; některé dráhy jsou blíž k břehu a pak by byly schované.“
Vítr zatím nezlobí, ovšem vedro v Mingačeviru, to je jiný příběh. Obloha je bez mraků a slunce žhne; na je úterý ohlášeno 36 stupňů Celsia! „Docela máme problém se spaním, ve vedru se nespí dobře asi nikomu,“ líčí Havel. „Ale to je asi jediné. V kóji, kde jsou lodě, je stín a chlad. Jen jsme před závodem řešili, jestli jet jenom v tílku, nebo v tričku s krátkým rukávem. Čím víc si toho vezmete, tím větší vedro, ale když je pak člověk mokrý, můžou vám prochladnout ramena.“
Finále čtyřkajaku je naplánováno na úterních 11.26, v Česku je o tři hodiny méně. Ale na časový posun prý jsou Havel, Trefil, Dostál a Štěrba nachystáni dobře. „Už nás na to trochu připravili v letadle, když nám asi v devět hodin začali podávat oběd a my čekali spíš snídani,“ usmál se první jmenovaný.
