Byla to poslední česká šance na cenný kov z Evropských her v Baku. A rovnou šance dvojitá. Jenže závod BMX připravil Romaně Labounkové tvrdý zážitek. „Jely jsme tři vedle sebe, vlevo Belgičanka, Aneta zprava, já uprostřed,“ popisovala. „Nevím, co Belgičanka dělala, jela hrozně křivě. Srazila mě, obě jsme spadly a pak mě ještě někdo přejel zezadu. Moc příjemné,“ usmála se hořce.
Takové holt její odvětví je; žádná zábava pro slečinky. „Bikros je hodně kontaktní sport, kolize jsou časté. Navíc je tu dráha celkem úzká a když se takhle potkáme tři vedle sebe, je šance celkem vysoká,“ vysvětlovala Labounková. Šlo něco dělat? „V ten okamžik ne. Vzala mi řídítka a otočila mi je o 90 stupňů. Bez šance.“
Momentka ze závodu BMX žen.
Škoda pro ni i pro českou výpravu. „Jely jsme tři vedle sebe všechny o třetí místo. Nenaděláte nic,“ řekla. Jsou to bezprostředně po pádu složité chvíle, když závodnice ví, že nyní už jsou medaile pryč. „To je jasný, ale nejsem tu od toho, abych to zabalila uprostřed dráhy,“ odmítla, že by snad pod tíhou pádu měla chuť ze závodu odstoupit.
Bylo to pro ni specifické odpoledne, minimálně ze dvou důvodů. „Povrch je hrozně měkký: sype se a je vyprahlý, v podstatě takový písek. Dráha moc nejede,“ líčila. A k tomu ten šílený ázerbájdžánský hic! „Když vidíte, co všechno máme na sobě, je to v takovém vedru fakt náročné,“ odfoukla si.
Tohle všechno stejně přehlušil její karambol.
„Bolí mě hlava, protože jsem hlavou zastavila,“ dodala už zase veseleji česká reprezentantka. „Taky trošku záda a kostrč, mám pár škrábabanců. Ale to je dobré.“
