"Pro nás by se rozkrájel. Je to obětavý trenér," vysekla poklonu světovému rekordmanovi. Před lety jí jako vícebojařce řekl: Zkus oštěp. "On je alfa a omega mého úspěchu," řekla o Janu Železném.
Už v průběhu olympijského finále dostala nápad, že trenérovi originálně poděkuje. "Díky němu jsem se k oštěpu dostala, díky němu jsem dvojnásobná olympijská vítězka. Kdybych neudělala změnu, nedopracovala bych se k tomu," dodala.
Ráno po zlatém závodě hýřila úsměvy, první skromnou oslavu absolvovala hned v noci po triumfu, s nejbližšími se pak chvíli prošla po Londýně. "Kohoutky byly všude zavřený, tak jsme se prošli po městě, vyprávěli o zážitcích," popisovala.
On-line rozhovor s Barborou Špotákovou |
Ráno se probudila unavená. "Nejsou to fámy, že po třicítce člověk regeneruje hůř," smála se. Chybějící euforii z dramatického závodu jí nahradila česká kulisa v hledišti. Nechyběli v něm její nejbližší, přítel Lukáš, maminka.
"Ta podpora všech postavila na 65 metrech zeď, za kterou oštěpy ostatních soupeřek nelítaly," popisovala. Dokonce ještě než odjela do Londýna, přemítala, kde všude v Česku zná lidi, co jí fandí. "Napočítala jsem asi šedesát míst. S lidmi, které opravdu osobně znám," pochvalovala si.
Průběh závodu, jenž měla v jednoznačné režii a ve kterém by brala nejcennější kov každým ze svých hodů, se snažila užít. "Konečně jsem si něco takového dopřála. Hodit prvním hodem, vychutnávat si to," řekla jedenatřicetiletá oštěpařka. "Zaplaťpánbůh za ´nudafinále´ se šťastným koncem."
Jako druhá oštěpařka získala dvě olympijská zlata. Ale slovo legenda ve spojitosti s jejím příjmením? "V oštěpu už to moje jméno zapsané je," řekla. "Legendy jsou asi ještě starší. Musí udělat ještě víc. Tohle je na legendu ještě málo."
