Váš partner Lukáš je profesionální hasič, střídavě žijete v Praze a ve vesnici Sýkořice, odkud pochází on. Kde jste se potkali?
Skrz mou kamarádku, spolužačku z gymplu. Bez ní bychom se nikdy nepotkali, kdyby nejezdila na Sýkořici. Nenapadlo mě, že si můžu najít kluka odtamtud. Pak jsme zjistili, že máme hodně podobné zážitky z dětství, i když já ho prožila v Jablonci a on na Sýkořici. Rostli jsme někde jinde, ale spojí nás to. Jako příběh Rosamundy Pilcherové.
Jak přesně jste se seznámili?
V Sýkořici mají kurty, kde byl turnaj dvojic v plážovém volejbalu, nohejbalu a tenisu. Tam jsme se setkali. Jenže trvalo to. Poprvé jsme se tam viděli. Podruhé jsme spolu už mluvili, ale já měla zrovna někoho jiného, tak jsem dělala, že nic. Pak už jsem nikoho neměla.
Přítel s vámi občas chodí na tréninky. Kdo nazvedá v posilovně víc?
Určitě já. Lukáš je ale silnější, zvedne víc. Je přírodňák, vesnický kluk, který se doma nestydí pracovat. Což se mi na něm taky líbí.
Házel s vámi někdy oštěpem?
Jo, dokonce i takovou sranda soutěž. A docela mu to jde, akorát tam blbě uklouzl. Hodil asi čtyřicet metrů.
Pojede s vámi do Pekingu?
Máme už objednaný hotel, letenku, má i vstupenky. I když to bude složitější než na mistrovství světa loni v Ósace. Tam jsme byli spolu v hotelu, tady se budeme muset přes Peking hledat.
Vy budete v olympijské vesnici?
Spíš u něj. Lukáš se do vesnice nedostane. A já tak zase budu mimo tlak.
Kde strávíte noc před závodem?
Nejspíš v olympijské vesnici, to bude nejvhodnější.
Je jasné, že si váš partner musí na olympiádu vzít dovolenou. Pomůžou vám s jeho cestou třeba sponzoři?
Ne, všechno hradíme sami. Ale ono se to vyplatí. V Ósace jsme taky platili hotel, letenku. Je však pohoda ho tam mít. Ty zážitky jsou nesdělitelné. Je dobré, když je prožijeme dohromady.
Čtěte ve čtvrtečním magazínu DNES
Obsáhlý rozhovor s českou medailovou nadějí na olympijských hrách v Pekingu.
