Svoji sbírku načal Bartošek ve vzduchovce na 60 ran z deseti metrů, která je jeho nejsilnější disciplínou. "Ale závod byl nejtěžší," tvrdil. "Byl první v pořadí a nervozita a emoce se míchaly, srdce mi bušilo. Musel jsem se s tím srovnat a bojovat."
Přestože z prvních čtyř finálových střel zasáhl jen tři devítky, zbytek soutěže už čtyřiadvacetiletý pistolník zvládl a na krk mu věšeli bronzovou medaili. "Tím se zklidnil a další disciplíny už přišly tak nějak samy," říkal trenér Václav Jasný.
"Možná, kdybych měl lepší formu a pevnější nervy, mohlo být i stříbro," litoval student fakulty informatiky na Masarykově univerzitě.
Smutek mu však vydržel jen chvíli, do druhé startu, kterým byl polohový závod. Ležka mu sice tolik nevyšla, vestoje se však zařadil zpět do hry a vkleče se posunul až na stříbrnou pozici.
Do pozice jedné z největších hvězd her se definitivně zařadil ve vzduchovce na 60 ran vleže, která je přitom jeho nejslabší. "Nic jsem neočekával, pojal jsem to spíš rekreačně," žertoval. Vždyť mezi soupeři figurovali i opravdoví specialisté a taky silný vítr. "Naštěstí jsem si ohlídal praporky a pokazil jsem snad jen čtyři výstřely."
Všechny tři disciplíny Korejec Čoi, který je ovšem úplně jiná třída. Střílí totiž i Světový pohár mezi slyšícími. "Že nemám zlato? To mě zatím nemrzí, bylo k němu dost daleko," uznal Bartošek. "Ale já jsem nečekal, že bych vůbec nějakou medaili získal."
