Leonid Karnějenko, vicemistr světa z volné patnáctky 2007, svištěl do finiše semifinále sprintu dvojic na druhém postupovém místě. Do boje o medaile postupovaly nejlepší tři dvojice.
V nájezdu do cílové rovinky si ale dvaadvacetiletý závodník popletl cestu a místo k časomíře se vydal do stopy dalšího okruhu.
Když se kolem něj všichni přehnali ve vedlejší dráze oddělené zábranami, mohl se jen zoufale chytat za hlavu. Zdrceně koukal do sněhu. Ve výsledcích stála u běloruské dvojice poznámka DNF = nedokončili.
"Je to jeho ptákovina," ťukal si Martin Koukal na čelo. "Jsou mezi náma závodníci, co nepoužívají hlavu."
Karnějenko, člen armádního sportovního klubu v Minsku, spurtoval o postup hned vedle českého běžce. "Já jsem si ten nájezd ale hlídal," popisoval Koukal. "Jel vlevo vedle mě a věděl jsem, že až na ten rozdělovník mě nepředjede, že ho pod sebe do zatáčky nepustím."
Sergej Dolidovič z Běloruska (vlevo) během závodu v týmovém sprintu. Jeho snaha vyšla naprázdno, protože týmový kolega Karnějenko těsně před cílem špatně zabočil.
Koukal semifinále nakonec vyhrál. "Ale trošku ve mně hrklo, když Bělorus odbočil jinam," smál se. "Jenže já jsem věděl, že mám jet do cíle. A taky už jsem byl dost unavenej na to, abych jel ještě jedno kolo."
Bělorusův kiks připomněl podobný omyl Lukáše Bauera. Ten si před šesti lety při Světovém poháru ve švédské Umee taky popletl nájezd do cíle. I když se následně vrátil do správné stopy, kvůli zkrácení tratě byl diskvalifikován.
"Umea byla velká škola," říkal tehdy. Velkou olympijskou lekci dostal tentokrát popleta z Běloruska.
