Času, aby je přesvědčil, že cesta, kterou pro ně vytyčil, je správná, také příliš neměl. Vysvětlujte vrcholovým sportovcům, že se výsledky nového systému tréninku nemusí dostavit okamžitě. Že to je práce na dlouhou dobu. "První dva měsíce byly pro mě nejhorší," přiznává Rybář.
Po dvou olympijských závodech mužů v Soči si naopak může říct: Povedlo se to. "Byl bych zklamaný, kdyby to nevyšlo."
Tím víc, že se svými svěřenci se sžil unikátním způsobem. Mají podobné zájmy, s Moravcem a Soukupem jezdí společně i na motorkách. Zejména s těmi věkově staršími jsou v biatlonovém světě vlastně partou kamarádů.
"Nejsou mi lhostejné jejich osobní životy a jim navzájem nejsou lhostejné jejich životy. Dokážou se stmelit a toho si cením nejvíc. To jsem chtěl dokázat," netají.
Stačí pár slov a z nich pochopíte, jak moc blízko má ke svým svěřencům. "Ti kluci, kteří medaili vyhráli, jsou úplně obyčejní lidé a ten, kdo je zná, jim to přeje dvojnásob. Udělali pro to moc a já si toho vážím." Ale že by neuměl být přísný, s tím nepočítejte. Pravidla jsou daná jasně a dodržují se.
Když chce do přípravy zavést nějakou novinku, coby dokonalý identifikátor využívá Ondřeje Moravce, stříbrného medailistu ze stíhacího závodu.
"Čtu z Ondry odezvu tréninku. Když u něj něco vidím, daleko snáz najdu buď problémy anebo to dobré na tom tréninku. Je zodpovědný." A taky přímočarý. V otevřené komunikaci v mužském týmu asi ze všech nejvíc. Rybář s tím problémy nemá. Věci řeší podobně. "Když se mi něco nelíbí, tak mu to řeknu. Ondra je ale článek, který mi ohromně pomohl."
Vůle a odhodlanost 29letého biatlonisty totiž hrají v týmu nezastupitelnou roli. "Spousta kluků může skuhrat, že jsou odrovnaní a že trénink bolel, ale nemusí to tak myslet." Zato když podobnou větu vyřkne Ondřej Moravec... "Tak vím, že je to moc. On toho polkne dost. A když to nepolkne Ondra, tak to nepolkne nikdo," vypravuje Rybář.
V Soči prožívá na střelnici mimořádné momenty. Už dvakrát přijímal gratulace kolegů - trenérů k medailovým úspěchům. "To je důkaz čtyřletého snažení. Tým nabyl sílu, která ve světě něco znamená. Můžeme to nazvat satisfakcí."
Jako kluk měl sen: chtěl startovat na olympiádě. Teď je na ní jako trenér. Na jiné straně barikády. "Ale je to splnění klukovského snu."
