Kdy přišel pocit, že se pohoda vrací?
Já jsem se cítila líp hned od prvních metrů, snažila jsem se hlídat si tempo, abych to úplně nepřepálila, a někde po dvou kilometrech jsem byla překvapená, když mi Mára Lejsků hlásil, že jedu stejně s Domračevovou. Říkala jsem si, jestli není něco špatně, jestli jsem nevyjela moc rychle, ale já jsem se fakt cítila mnohem líp než závody předtím.
Zvykla jste si na nadmořskou výšku, nebo čím to bylo?
Nemám vysvětlení. Snažila jsem se co nejvíc si odpočinout. Ne že jsme ty dva dny nic nedělaly, ale bylo to volnější.
Bála jste se, aby vám zase nedošly síly?
Opravdu jsem si to hlídala, aby se nestalo to co ve sprintu, aby mi nedošlo. A ono to vyšlo.
A střelba?
Osmnáct čistých, ač jsem věděla, že jedu o medaili...
Jenže chyba přece jen přišla, při předposlední ráně.
Na poslední položce jsem se snažila soustředit na to, abych na medaili nemyslela. Opravdu jsem se soustředila na každý výstřel, hlídala si to, bohužel jsem jednu chybičku udělala.
Co pak? Nadávala jste si?
Jo.
Věděla jste, že vám medaile uniká?
Po střelbě jsem vyjížděla třetí, netušila jsem, jak si vedou za mnou, v půlce kola mi hlásili, že Kajsa Mäkäräinenová na mě má asi 25 sekund, což se mi podařilo udržet, to mě popohnalo. V cíli ještě přede mě skočila Gabča, Francouzka a Selina Gasparinová. Ta jedna rána zamrzí, mohla to být medaile, ale myslím si, že střeleckou formu tady mám a můžu ještě zabojovat v závodě s hromadným startem.
Takže žádná velká lítost?
Já jsem sem jela s tím, že chci skončit do desátého místa, což se mi podařilo. Teď mám tak napůl splněno a můžu jít do dalších závodů s čistou hlavou.
Další šance ještě přijdou, slibné vypadá hlavně smíšená štafeta.
Je to povzbuzení, uvidíme, jak to půjde, asi budeme patřit k favoritům. Nesmíme se k tomu upínat, ale určitě budeme bojovat.