Na jaké trati v Londýně pojedete?
My jsme tam byli letos jednou trénovat, takový jediný oficiální test před olympiádou. Pak už nic nebylo, teda pro Angličany možná jo, ale ne pro ostatní země. Trať už byla perfektně připravená, jen chtěli vědět, jestli ještě není potřeba něco poupravit. Klukům pak lehce upravili druhou rovinku.
Trať je tedy rozdílná?
My máme na trati tunel, zatímco kluci mají most. Je to v místě, kde se obě varianty kříží.
Takže jiná je jen část okruhu?
Ano, první a poslední rovinku máme společnou, v první zatáčce se trať rozdělí a v té poslední se cesty spojí do cílové rovinky.
Jakou budete volit taktiku?
Chce to dobře odstartovat, to je jasné, ale pak jsou zlomové zatáčky, kde se dá vymyslet spousta manévrů. Když jedu první, tak si musím první místo ohlídat. Když jedu zezadu, zkusím to tam poslat spodem a rychle ze zatáčky vyjet.
Na trati bývají dvojskoky a trojskoky. Někdo je skáče, jiný projíždí. I tady se dá nahnat nebo ztratit...
Na té olympijské dráze se podle mě bude v první a druhé rovince jenom skákat, třetí už je hodně rytmická a tam bude záležet, co komu bude víc sedět. Dá se skákat nebo jet po zadním kole. Dají se dělat různé kombinace, na kterých je možnost hodně získat.
Na co se do Londýna nejvíce těšíte, kam se chcete podívat?
Hlavně na atletiku. Uvidíme, jestli se nám podaří se tam dostat. Láká mě desetiboj nebo osmistovka. Samozřejmě také na Báru Špotákovou, ale nejsem si úplně jistá, jestli se nám nekryjí závodní dny.
A co cyklistika?
Samozřejmě na horská kola a dráhovou cyklistiku. Tam závodí bývalý bikrosař Pavel Kelemen. Ten asi před rokem přestal jezdit bikros a probojoval se do Londýna jako dráhový cyklista. Tak tomu určitě půjdeme zafandit.
Je takový přechod běžný? Zvládnl se přeučit velmi rychle.
Co vím, tak on už s nimi dlouho trénoval, ale naplno se tomu začal věnovat až v posledním roce a evidentně mu to sedlo. Je docela běžné, že bikrosaři odcházejí na dráhu, když nemají úplně perfektní techniku v bikrosu. Mají obrovskou sílu v nohách, jsou to sprinteři, takže se na dráze často uchytí.
Minulou olympiádu jste propásla kvůli zranění. I letos v lednu jste se dost vážně zranila...
Stalo se to těsně před závodem ME v Belgii. Bylo to dost bolestivé, šla jsem k doktorovi a ten mi řekl, že mi nic není. Následující den jsem zkusila normální trénink, ale ten jsem skoro probrečela. Druhý den šla znovu k lékaři, protože jsem měla horečku. Udělal podrobné vyšetření a zjistil, že mám dva obratle zlomené. Naštěstí to byly jen kraje obratlů a natržený trapézový sval.
Už je to v pořádku?
Nesměla jsem cvičit vrch těla, ale upravili jsme s trenérem posilovnu a trenažér pro cvičení na nohy. Asi měsíc jsem nemohla zatěžovat vrch těla. Teď už je to dobré, i když to občas zabolí.
Bikros je tedy docela nebezpečný sport...
Je to takový extrémní sport, takže se zraněními se musí počítat. Hlavně od té doby, co se jezdí superkros, který je i na olympiádě. Tam je osmimetrová rampa, máte rychlost 50 až 60 kilometrů v hodině a první skok má asi jedenáct metrů. Může vám fouknout vítr, můžete se srazit se soupeřem nebo prostě uděláte chybu a v takové rychlosti se můžete slušně polámat. Je to nebezpečný jako každý sport, i když u šachů si asi ruku nezlomíte.
Začínala jste s bikrosem odmala?
Ne, od pěti do patnácti let jsem dělala atletiku. Ale pak jsem zkusila bikros, a to mě hned táhlo mnohem víc.
Jakou atletickou disciplínu?
Hlavně jsem běhala 800 metrů, ale bavil mě i skok do dálky a hod krikeťákem, ale to mi moc nešlo, na to jsem byla taková levá.
Jak jste se dostala do Pardubic?
Je tu jediná dráha v okolí, kde je startovací zařízení. V Pardubicích trénuji už od svých třinácti let. Jezdím sem jednou dvakrát týdně. Letos jsem přešla do místního klubu.
Vím, že děláte v rodinné firmě, v kovošrotu. Jak se vám to líbí?
Je to dobrý, vycházejí mi vstříc, když potřebuji na soustředění, což by asi v jiné práci moc nešlo. Navíc je to rodinná tradice. A částečně mě to i baví.
