V půjčovně si beru brusle, obyčejné kanady, a vyrážím ten zázračný led vyzkoušet. Je opravdu rychlý: už po ujetí padesáti metrů vyrovnávám čas světového rekordu na dvě stě metrů. Celkový dojem laika - stejný led jako na rybníku.
Ale říkalo se tomu osmý div světa. Továrna na rekordy. Rychlobruslařský ráj.
Kolem jsou první kopečky pohoří Ťan-šanu, hned za nimi se dračí zuby zasněžených štítů zakusují do modravého nebe. Vlají tady nějaké vlaječky, na výsledkové tabuli unaveně bliká reklama na Samsung, ale to je tak všechno, co zbylo z někdejší slávy.
Bruslí jen pár lidí, hlídačů je tady víc. Většina bruslařů jede stejně pomalu jako já. Žádné rekordy. Žádné bleskurychlé nože. Vnučka tlačí babičku, která se kurážně snaží pohybovat po ledě jako kdysi. Jo, bejvávalo...
Ale Medeo, tenhle zašlý svědek starých časů, má zase přinést Kazachstánu slávu. Znovu tady mají znít hymny a cinkat medaile. Rovnou ty olympijské.
Zatímco Praha se pořád nemůže rozhodnout, jestli má na to, aby uspořádala olympiádu, Kazaši se s tím nepářou. Prostě si řekli, že olympiádu chtějí. A basta.
Tohle není další scéna z komedie Borat. Berte to zcela vážně. Kazachstán se dlouho ucházel o zimní olympiádu v roce 2014. Nyní se zdá, že nevyhraje, tak pro útěchu uspořádá aspoň zimní asijské hry v roce 2011 a znovu se vypraví na lov těch dalších olympijských her v roce 2018. Boratistán tu olympiádu opravdu chce.
Sebevědomí vysoké jako Ťan-šan
"Samozřejmě, že bychom to zvládli. Stačí říct a my budeme připraveni," říká sebevědomě Janoš Groza, ředitel tiskového odboru komplexu Medeo. "V Kazachstánu je všechno možné!"
Má celkem pravdu. Když prezident Nursultan Nazarbajev rozhodne - jeho rozhodnutí má sílu povelu - a nasype potřebnou miliardu dolarů, jde v Kazachstánu asi cokoliv.
V Kazachstánu je opravdu všechno možné. Tahle země má spoustu ropy, a tak si prezident mohl nechat postavit zbrusu nové hlavní město ve stepi, kde jen akvárium se žraloky vyšlo na šedesát milionů dolarů. Mrakodrapy všech možných tvarů, pyramida vysoká jako dvacetipatrový dům a vyhlídková věž stály ještě mnohem víc. Když bude potřeba, budou i peníze na olympijské hry. Země hledá nové sebevědomí a chce posílit svoji pověst ve světě a to může něco stát.
Koneckonců olympiáda, to je už dlouho kazašský sen. "Někdy po zimních hrách v Sarajevu, to znamená asi hned v roce 1984, sem přijeli Jugoslávci, aby nám poradili, jak na to," vzpomíná Groza.
Nezdá se však, že se od té doby tady změnilo něco k lepšímu. Olympijské sebevědomí Kazachstánu je vysoké jako štíty Ťan-šanu. Nemají tady bobovou ani sáňkařskou dráhu. "Není přece problém to postavit," diví se dotazu Groza. Svým způsobem má pravdu, protože mrakodrapy v hlavním městě Astaně rostou rychle a dodržují časový plán přesněji než japonské železnice.
Pořádně oživnout by musela také sjezdovka Čimbulak, která je ještě o kus dál nad areálem Medeo. Je to populární místo: obloučky tady dělali Nazarbajev s Putinem, na vleku se svezl i Václav Klaus (nebyl sníh).
Na téhle sjezdovce kdysi trénovali kosmonauti, prý sem v 70. letech společně jezdili ti sovětští i američtí. Bylo to dobré pro kondici a údajně tady nacvičovali i cosi pro překonávání přetížení.
V bufetu u paty sjezdovky mají dobrou soljanku a vodku, ale jinak to tady působí trochu prázdně. Jednou by tady měli jezdit olympijské soutěže snowboardisté. Jeden místní si to zrovna sviští dolů svahem. Ještě to moc neumí, ale drží se na nohou.
S areálem je to podobné. Do olympijských parametrů mu zřejmě ještě dost chybí, ale zvládnout by to šlo.
Střecha jako na kabrioletu
Medeo má taky problém. Nemá střechu. "Dneska už se všude ve světě jezdí v halách, protože ty zajišťují rovné podmínky pro všechny závodníky," říká Janoš Groza. "Jenže kdybychom areál zastřešili, přišli bychom o jeho jedinečnost." Má pravdu, kluziště je vmáčknuté mezi hory a výhled vzhůru je úžasný.
Kazaši to chtějí vyřešit po kazašsku: Medeo by mělo stahovací střechu jako kabriolet, nebo by někde postavili ještě krytý stadion. Kazachstán opravdu není ta země, jakou svět viděl ve filmu komika Cohena.
Kromě toho, Medeo je něco jako národní památka, rodinné stříbro. Vypráví se, že o jeho umístění právě sem rozhodl Stalin, protože tušil, že zde bude skvělý led. Groza se tomu jen směje. Ale led je tady prý opravdu nějaký jiný. Voda, z níž vzniká, pochází z ledovce Tujuksu vysoko v horách. "Je v ní hodně minerálů, proto je led tak tvrdý," říká Groza. A dalším plusem je poloha uvnitř kotliny, kde nikdy nefouká vítr.
Chybí už jen maličkost: bruslaři. Občas sem zajede ruský nebo běloruský tým na soustředění, mají přijet i Turci, ale staré časy jsou pryč. Tribuna s deseti tisíci místy na své diváky pořád čeká.
Místo závodníků se na oválu projíždějí lidé z Almaty. Diskžokej si připravuje aparaturu na večer, stánkaři stavějí stánky s občerstvením. Bývají tady i svatby.
A jednou tady bude olympiáda. Aspoň Janoš Groza o tom nepochybuje. Koneckonců, v Kazachstánu je možné všechno.
