Nedělní zápas v Montrealu strávil "na samotce". Tedy na extra židličce pro náhradního brankáře hostů, která je v hale Bell Centre umístěna v chodbičce mezi tribunami naproti střídačkám. To byla však spíš výjimka. Od příchodu nového trenéra Paula Maurice zažívá Ondřej Pavelec ve Winnipegu dobré časy.
Český hokejový gólman odchytal osm z deseti posledních zápasů, s týmem Jets jde od vítězství k vítězství a věří, že si dobrou pohodu přenese i na olympijské hry do Soči. Stejně jako plnovous, který mu začal rašit spolu s nárůstem formy.
"Jsem rád, že chytám a že vyhráváme. Od té doby, co vyměnili trenéra, máme osm výher a dvě prohry, to zvedne sebevědomí," vypráví Pavelec.
Ten plnovous si pěstujete kvůli olympiádě?
Spíš jsem líný to holit. Takhle je to pro mě jednodušší.
Už začínáte cítit napětí?
Bude to velký turnaj, to je jasné. Všichni se na to těší a já nejsem výjimka. Tím, že to bude v Rusku, je to zajímavější. Věřím, že všechno půjde podle plánu a že to dobře dopadne.
Vy máte na Rusko nějaké speciální vzpomínky?
Já tam byl jen jednou, na turnaji s reprezentací, když byla výluka NHL. A to bylo v Moskvě, která patří k těm lepším městům. Ale stejně to byla divočina, džungle. Na jedné straně velký luxus, na druhé velká bída. Asi nejvíc mi utkvěly v hlavě ty zácpy, to bylo něco strašného. My to měli na hotel dvě minuty pěšky a jeli jsme to snad dvě hodiny.
Přiletí se do Soči podívat někdo z vašich příbuzných?
Mám naplánované, že by přijeli rodiče třeba na osmifinále a pak se uvidí, jak budeme hrát. Mám to pro ně rezervované, ale nejsem na sto procent rozhodnutý, jestli by měli jet. Uvidíme podle toho, jak to tam bude vypadat.
Máte obavy o bezpečnost?
Mluví se o tom všude, čteme to v novinách, každý řeší, jestli vzít rodinu, nebo ne. Nám hráčům nezbývá než věřit těm lidem, kteří se o bezpečnost starají, že to dobře dopadne. Všechno pohlídat nejde, na takové velké akci je vždycky nebezpečí. Tím, že je to v Rusku, je to asi o něco složitější. Ale snad si ostudu neudělají.
Vy jste olympijskou atmosféru zažil před čtyřmi lety ve Vancouveru, kde jste sloužil jako dvojka za Tomášem Vokounem. Jak na to vzpomínáte?
Bylo to super město. Měl jsem tam s sebou rodinu, dalo se vyrazit na večeři, dalo se tam žít, což teď asi moc nepůjde. Ale jedeme tam kvůli hokeji. Olympijská atmosféra mě tehdy nadchla. Neviděl jsem sice žádné jiné sporty, ale ta vesnice a jídelna, kde jsou všichni pohromadě, byly super. Šlo o moji první velkou akci, byl jsem vyjukaný, ani jsem neznal hráče, trenéry nebo maséry, všechno bylo nové. Ale zážitek to byl skvělý, jen škoda, že nedopadla ta medaile.
Chtěl byste se letos jet podívat na nějaké jiné olympijské sporty?
Ani ne. Tam není na nic čas. Spíš zůstanu na pokoji nebo si uděláme zábavu někde stranou. Dokonce nemám ani žádný oblíbený zimní sport, který bych chtěl vidět.
Na soupisce jsou s vámi další dva gólmani: Jakub Kovář a Alexander Salák. Kouč Alois Hadamczik původně prohlásil, že jasná jednička budete vy, teď už naznačuje, že má vyrovnané brankáře. Co si o tom myslíte?
Já nevím, co říkal v poslední době. Prostě tam pojedu a uvidíme, kdo půjde do brány. Budu připravený. Chytat chce každý a rozhodnutí je na trenérovi.
