Berte jeho slova spíš jako žert.
Vždyť žádný jiný hráč neměl větší jistotu nominace než Vokoun, kterého už v létě trenér Růžička označil za českou jedničku. A žádný jiný hráč – při vší úctě k výkonům Jágra či Plekance – teď nemá větší formu. Však i sám 33letý Vokoun tvrdí: "Cítím se výborně a jsem spokojený se svými výkony. Snad to prodám i ve Vancouveru."
A když v noci na neděli gólman Floridy pochytal v NHL všech 39 střel Toronta, jen dodal: "Je to vždy příjemné, když se dostanete do laufu." Byla to už jeho šestá nula v sezoně a jen Martin Brodeur z New Jersey má o jednu víc. Za poslední dva týdny udržel čisté konto hned třikrát.
olympijské nadějeDnes čtěte:
|
Pochvala od Brodeura...
"Je opravdu úžasné Tomáše sledovat. Vždycky, když proti němu hrajeme, chytá výborně. Je to akrobatický typ gólmana, který má dorážky pod kontrolou a vykopává je do bezpečí," řekl o Vokounovi pro TV Nova legendární Martin Brodeur. A kanadský brankář číslo jedna ještě dodal: "Už se těším, až se ve Vancouveru postavíme proti sobě."
"Tomáš je výborný bruslař, dokáže se včas dostat do správné pozice. Rychlost je jeho devíza. A umí i zachovat chladnou hlavu, zvládá přečíst soupeřovu akci, takže si se zákrokem počká na nejvhodnější okamžik," řekl v deníku Sport Dominik Hašek. "Dívám se na Tomáše, čtu jeho rozhovory. Forma tam je. A myslím, že výborná. Klidně mě může napodobit s Naganem."
Vokoun má respekt i uznání. Přitom v Česku nikdy nebude hvězdou, kterou by si lid podobně jako Haška přál na Hradě. Už proto, že s týmem, ve kterém chytá, musí být vděčný jen za případný postup do play-off. Nikdy nebude říkat velká slova, v rozhovorech často působí jako suchar. A i v televizi ho často vidíte se znuděným výrazem.
Jenže v soukromí je jiný. Zábavný i přemýšlivý. Pamatuju si, jak interview, které vznikalo v létě 2005 během jeho návštěvy hokejové školy ve Znojmě, bylo plné smíchu i vtipů. Jindy mě na stejném stadionu překvapil, když po bídném výkonu, kdy střídal a ještě slyšel od diváků pískot, se sám zastavil v mixzóně a fanouškům se přes média omlouval. "Když si zaplatili za vstup, mají právo pískat."
Pár minut po vítězném finále ve Vídni 2005 zase všichni jeho spoluhráči slavili zlato, on seděl v koutě šatny, měl smutný výraz a zápasu, ve kterém udržel nulu, litoval. V závěrečných minutách totiž kanadskému útočníkovi Dany Heatleymu připomněl autonehodu, při níž zemřel hokejista Dan Snyder.
Většina hráčů by to přešla a po pár hodinách a sklenkách šampaňského by zapomněla a vůbec o incidentu nemluvila. Zato Vokoun prostřednictvím svého agenta po několika dnech znovu žádal Kanaďana o prominutí.
Teď přichází olympiáda a s ní šance, aby Vokoun definitivně přesvědčil široké české publikum, jak skvělý je. I on sám si přeje: "Jsem ve věku, kdy už nevím, jak dlouho ještě budu hokej hrát. Proto chci dokázat ve Vancouveru něco velkého. A vím, že na takovýchto krátkých turnajích rozhodují především brankáři. A cíl? Máme výtečné mužstvo, tak proč si nedat jen ty nejvyšší mety. Bude to velký turnaj, na kterém budou jen ti nejlepší hráči. Vždyť i čtvrtá pětka Kanady je vybraná z největších hvězd."
Pak se v telefonu na chvíli odmlčí a následně – snad jako by chtěl přidat důkaz o své povaze – dodá: "Ale olympiáda je daleko, mám před sebou ještě hodně zápasů s Floridou, se kterou se musím pokusit o nějakou úspěšnou šňůru. Až budu v letadle do Vancouveru, přijde čas myslet na ten turnaj."
... pochvala i od trenéra
Zdá se však, že sám na hry začal myslet už mnohem dřív. Do přípravy se před touto sezonou přihlásil už o měsíc dřív, než bylo u něj zvykem. Zhubnul několik kilo, dřel na sobě. I floridský trenér De Boer, který Vokouna loni několikrát kritizoval, ho najednou chválil. "Líbí se mi jeho přístup." A byť z New Jersey na brankářský post nově angažoval Scotta Clemmensena, český gólman ho do branky pustil jen na pár zápasů.
Paradoxně nejhorší chvilku prožil posledního listopadu vinou vlastního spoluhráče. Nejspíš máte v živé paměti záběry, kterak si chce naštvaný obránce Keith Ballard vybít zlost na tyčce od branky, ale trefí hokejkou nic netušícího Vokouna. Toho pak otřeseného dovezli do nemocnice, odkud byl po pár hodinách propuštěn.
Děsivé okamžiky po zkratu spoluhráče Ballarda. S Tomášem Vokounem to vypadalo zle.
"Měl jsem jen velkou bouli a pár stehů. Když jsem přišel na letiště, kluci se smáli, že vypadám jak válečný veterán. Raději nemyslet, že to mohlo dopadnout mnohem hůř," vzpomíná Vokoun. "Keith byl z toho špatný, pořád se mi omlouval. Ale teď už se k tomu nevracíme."
Tehdy zatrnulo i reprezentačnímu kouči Vladimíru Růžičkovi. Vokoun je pro něj základní kámen, což potvrdil i při nominaci. Zatímco u obránců i útočníků striktně dodržoval abecední pořadí, u brankářů jen přečetl: "Vokoun, Pavelec, Štěpánek."
Vokounovo jméno tak bylo úplně první, které den před Silvestrem vyřkl. Aspoň chlapíkovi na Floridě zkrátil čekání. "Dokud jsem ho neuslyšel, neměl jsem jistotu."
Teď ji má. A s ním i český tým v brance.
