Brejchová bude v sobotu od 10.15 hodin odpovídat v on-line rozhovoru.
| Otázky pro Nikolu Brejchovou můžete pokládat zde |
"Bojovala jsem, hodit na olympiádě před čtyřiašedesát metrů určitě není špatné," tvrdila přesvědčivě.
Prakticky celý závod jste se držela na druhém místě. Co vám bliklo hlavou, když se před vás v poslední sérii dostaly Němka Neriusová a domácí oštěpařka Manjaniová?
V té chvíli jsem si vybavila Edmonton, kde jsem na MS v roce 1991 skončila také smolně čtvrtá a na Věrku Pospíšilovou, která tady v Aténách přišla o bronz rozdílem devíti centimetrů.
Dá se pocitově srovnat čtvrté místo z Edmontonu s tím dnešním?
Tenkrát to byla jiná bramborovka než tady. Zatímco v Edmontonu jsem překvapila, tady mě posouvali do role jedné z favoritek. Nepovedlo se, ale nemám důvod se opíjet ze žalu. Čtvrté místo je určitě lepší než osmé na olympiádě v Sydney.
Měla jste před posledními pokusy obavu, že vás někdo přehodí?
Určitě. Jsou to všechno kvalitní oštěpařky, které umí házet k pětašedesáti metrům. Šlo jen o to, kdo to trefí. Jim se to povedlo, mě ne.
Nerozhodilo vás to před posledním hodem psychicky?
Myslím, že ne. Kdybych byla vynervovaná, nehodila bych ani šedesát metrů. Šla jsem do toho naplno, jenže ten hod byl špatnej. Moc jsem chtěla a strhla jsem to. Navíc se během závodu ozvalo staré zranění zad. Do třetího pokusu to šlo, ale od čtvrtého to v zádech píchalo.
Při záběrech na obří obrazovce byla ve vaší tváři patrná nervozita...
Já ale byla nervozní v dobrém slova smyslu. Když není člověk na place přiměřeně neklidný, nemá tam co dělat. To správné napětí tam prostě být musí. Já jen v pravou chvíli netrefila pořádný hod. Měla jsem v závodě tři pokusy prakticky do jednoho místa, neuletělo mi to.
Po první sérii bylo jasno, že se už bojuje jen o stříbro a bronz, že?
Když někdo hodí 71,53 prvním pokusem, je jasné, že už nemůžeme bojovat o první místo. To je jako kdyby Honza Železný hodil 98 metrů. Ale nepřekvapilo mě to, Kubánka Menendezová už na rozcvičováku vypadala moc dobře.
Je vůbec možné, aby někdo vyhrál závod s takovou převahou?
Tak je to každý rok, raději to nekomentuju.
Před vaším posledním pokusem už pobíhala Řekyně Manjaniová po ploše s vlajkou, všimla jste si toho?
Všimla. Asi si byla jistá, že jí nepřehodím. Určtitě je to nefér. Když jsem hodila poslední pokus, všichni diváci radostně tleskali. To samé udělali Věrce Pospíšilov při disku. Ale to jsou Řekové, ti protě fandí jen těm svým. Ale s tím jsem před závodem počítala.
Jak s Manjaniovou vycházíte?
To je jediný člověk, který s nikým nekomunikuje. Další Řekyně se normálně baví, ale ona se hodně izoluje.
O medaili jste přišla o šest centimetrů, Věra Pospíšilová o devět. Není možné, že domácí rozhodčí přejí domácím atletům o maličko víc než těm ostatním...?
Vím, že se spekulovalo se o tom, že když Věrka Pospíšilová házela disk, potáhli rozhodčí Řekyni Voggoliovou o nějaký ten centimetr dopředu. Ale jestli je to pravda, to fakt nevím. A ani o tom nepřemýšlím. Obviňovat nikoho nemůžu.
Měla jste sebou na ploše nějaký talisman?
Kdepak. Ne že bych žádný neměla, mám jich někde plný bágl, ale jak jsme se stěhovali, nemůžu jej nějak najít...
Kdyby se vše dařilo podle vašich představ, zřejmě byste v Aténách chyběla a věnovala se rodině. Jaké plány máte do budoucna?
Jestli končím nebo ne, to teď opravdu nedokážu říct. Nechávám tomu zatím volný průběh a uvidíme.
O závodě čtěte více zde
