"Prosíme o trpělivost. Chybějí nám zkušenosti," říká srbský kouč mužů Dragan Djukič. A trenér žen Jesper Holmris dodává: "Všechno záleží na času investovaném do sportu a taky na tom, že potřebujeme silnější a vyšší hráčky. Ve fyzických parametrech zaostáváme." Pořadatelé her dostávají automaticky místo do všech kolektivních soutěží, což je letos chvílemi tristní podívaná.
Házenkáři – 5 porážek při skóre 96:192, jejich kolegyně – 5 porážek při skóre 91:166. Volejbalisté neuhráli jediný set, volejbalistky přetlačily jen mizerné Tunisko.
Zároveň však tyto sporty věří, že z ponížení vysokých proher se rodí budoucí šampioni. "Píšeme první stránky britských házenkářských dějin," říká Djukič.
"Tahle země může jít do špičky, hlavně kvůli neuvěřitelně bojovnému duchu Britů. A je přece skvělé, když budou děti chodit do tělocvičny místo flákání se v pubu, ne?" Na pohled směšná úvaha není tak komická při zvážení, jak se rozvinula třeba britská gymnastika: z dřívějších turistů jsou dnes zlatí medailisté.
Třetí z "míčovek" pak je na své cestě mnohem dál, oba basketbalové týmy se dokážou držet s nejlepšími. Britové prohráli o jediný bod s obrem ze Španělska a jejich opora Luol Deng, hrající v NBA, říkal: "Ani tohle nám nestačí. Bez ohledu na soupeře chceme vítězit." Basketbalistky sice na olympiádě nevyhrály, zato v přípravě daly tvrdou lekci Češkám, jež porazily o 24 bodů.
U házené to potrvá evidentně delší dobu. Země za kanálem La Manche tento sport objevuje a i přes porážky ji docela baví. Britové v novinách popisují házenou jako zajímavý mix klasického střílení branek s ragby. Tvrdost a zároveň férovost na palubovce se jim líbí dokonce i v ženském podání.
Proto není jen zdvořilostní frází, když kouč za medailí směřujících Islanďanů Gudmundur Gudmundsson říká: "Dobře víte, že spousta našich islandských předků přišla na ostrov právě z Británie. Vašemu charakteru házená vyhovuje. Věřte mi, je to pro vás skvělý sport." Avšak cesta na nejvyšší úroveň je podobně dlouhá jako ta, již na lodích přes moře urazili pionýři Islandu.
