Myslela jste před závodem na medaili?
Občas mě taková myšlenka napadla, ale hlavně jsem chtěla být spokojená. A věděla jsem, že pokud budu spokojená, bude to dobrý. A dnes jsem spokojena hodně. Byl to povedený závod, koncentraci jsem ztratila jen na dvě rány.
Medaili máte, kam si jí pověsíte?
"Nevím. Až si trochu uspořádam byt, tak najdu nějaké vhodné místo. Teď mám všechny medaile v jednom chumlu.
Jste připravena na to, že se vám teď může trošku změnit život?
A jak by měl?
Třeba že budete známější, přibude vám sponzorů, peněz?
Když je člověk pořád svůj, neviděla bych v tom problém. Momentálně jsem jen obtěžkána kovem. Jinak se nic nezměnilo. (smích)
Možná vaše finanční situace, za medaili vyinkasujete odměnu.
Peníze jdou u mě absolutně stranou, kdybych je nedostala, nic se nestane. Pro ně střelbu rozhodně nedělám. Dělám jí pro dobrý pocit a jsem dnes absolutně happy. Schovám je na dobu, až budou potřeba.
A máte představu na co?
Zřejmě na byt, ten náš je docela malý.
Jste připravena na to, že vás možná čeká docela hektický podzim? Pozvánky na nejrůznější akce se budou určitě valit.
Člověk o tom přemýšlí. Připravovala jsem se na to, že když získám nějakou placku, může něco podobného přijít. Nedělá mi to problém, jen to nemůže být každý den.
V září vám ale začíná škola, budete to všechno stíhat?
Když dojde k nějaké kolizi, škola má jednoznačně přednost.
Někteří střelci se podobných úspěchů jakých jste dosáhla nedočkají za celou kariéru, vy se jimi můžete pyšnit už jako velmi mladá. Co bude dál?
Chci studovat. Sportovní úspěchy jsou super, ale živit mě celý život nebudou.
Jaký obor jste si vybrala?
Budu studovat fyzioterapii. Tříletý bakalářský obor.
Už masírujete?
Ano, ale samozřejmě jen lehce, protože se mám hodně co učit
A přítel je vaším figurantem?
Samozřejmě. Je to můj obětní beránek. Ale zatím si nestěžoval.
Baví vás to?
Vždycky mě to bavilo. A hodně. Chtěla jsem studovat medicínu, ale to trvá šest let a pak ještě atestace. Asi bych u toho zestárla (smích). To u fyzioterapie je hodně důležitá praxe, práce s lidmi. To mě baví.
Jak jde vůbec masírování a střelba dohromady?
Je to taková filozofie, člověk na to musí mít náturu. Při fyzioterapii je důležité vcítit se do bolesti pacienta, do jeho pocitů. A já se vcítit do problémů jiných umím. Někdy až moc...
Dá se tedy říci, že vaše životní hodnoty se srovnají v pořadí škola, rodina, sport?
Těžko říci jaká budou první dvě pořadí, ale sport bude vždycky až na tom třetím. Mě takový styl vyhohuje. Když mám čistější hlavu, věnuji se svým věcem a jsem v životě spokojená, tak mi to jde i ve sportu.
Kdybyste sportovní kariéru kvůli škole přerušila úplně, dovede si představit, že byste se vrátila?
Určitě. S tím by nebyl žádný problém. Vím jak se to má dělat, jak ta rána má vypadat. A to je základ. Nejsem člověk, který musí trénovat denně. Stačí dva tři tréninky za týden.
Vraťme se ještě k vlastnímu závodu. Co vám probíhalo hlavou, když jste po netrefené desítce odložila pušku a odpočívala? Jak jste se vracela do hry?
Hecovala jsem se tím způsobem, že jsem myslela na lidi, kteří mi fandí. Na rodinu, na tátu, který tady je. Bylo mi jasné, že se musím zkoncentrovat. Kdybych trefila další devítku, to by mě hodně mrzelo.
Byl to váš nejtěžší závod v kariéře?
Kdepak, to rozhodně ne. Těžkých závodů jsem zažila hodně. Dneska mi to ale šlo, prvních devatenáct ran nemělo chybu.
Cítila jste od prvního výstřelu, že je to v pořádku?
Jak jsem tam přišla a stoupla si k tomu, věděla jsem, že je to v pohodě.
Až dostudujete, bude tu další olympiáda v Pekingu. Kalkulujete s tím, že se právě v této době znovu naplno začnete věnovat střelbě?
Kdepak. Já vůbec netuším co bude za tři roky ani během nich. Vím jen, že si musím dát hlavně dohromady záda.
Jak dlouho vás trápí?
Hodně dlouho. Jak se říká, sportem ku zdraví... (smích)
Možná by vám pomohl fyzioterapeut naší výpravy v Aténách Pavel Kolář. To je přece vyhlášený expert.
Už jsem ho kontaktovala a ráda za ním zajdu.
Kolik esemesek vám přišlo na mobil?
Moc, asi padesát. Čtu je, ale odpovídat nestíhám. Já to těm lidem pak řeknu.
Celý den jste nejedla, co dobrého si dáte teď?
Nevím, nebude to nic velkého, to by mi mohlo být špatně (smích). Až něco zajímavého uvidím a dostanu na to chuť, tak si to dám.
A jakým jídlem vám udělá radost maminka?
Ta uvaří vždycky něco dobrého. Kdybych si měla vybrat, tak by to asi bylo kuřecí maso na houbách. S rýží. To je skvělý.
Ohlasy z domova: Katce jsme věřili, říkají Kůrkovi
 Kateřina Kůrková při střeleckém tréninku. |
 Česká střelkyně Kateřina Kůrková získala 13.srpna na olympijských hrách v Aténách bronzovou medaili ve střelbě ze vzduchové pušky. |
 Česká střelkyně Kateřina Kůrková získala 13.srpna na olympijských hrách v Aténách bronzovou medaili ve střelbě ze vzduchové pušky. |
 Česká střelkyně Kateřina Kůrková získala 13.srpna na olympijských hrách v Aténách bronzovou medaili ve střelbě ze vzduchové pušky. |
