Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 21. srpna 2017 Johana

Capalini chce ozdobit debut medailí

29 2004
Praha - Kariéru moderního pětibojaře Libora Capaliniho zdobí řada medailí ze světových i evropských šampionátů, na svůj olympijský debut ale čekal až do jedenatřiceti let. "Na medaili může v Aténách pomýšlet dvacet lidí a do toho okruhu se počítám i já. Je to můj cíl," říká odhodlaně závodník pražské Dukly.

Do Atlanty se před osmi lety podíval jen jako náhradník, v Sydney chyběl kvůli zranění, Olympijský sen si splnil až na třetí pokus, díky bronzu z letošního světového šampionátu. V interním boji tří českých pětibojařů zbyl Černý Petr na Michala Sedleckého, mistra světa z roku 2002.

Jak jste snášel své předchozí marné boje o olympiádu?
S přibývajícím věkem jsem to prožíval míň a míň. To, že jsem nezávodil v Atlantě jsem odnesl emotivně nejhůř. Tím spíš, že jsem byl tehdy dlouho ujišťován: nominace tě nemine. Do Sydney jsem nejel kvůli zranění a s tím jsem zas tak moc dělat nemohl. I teď to dlouho vypadalo, že se do Atén nepodívám, ale nijak zvlášť jsem se tím nenervoval. Možná i proto to nakonec vyšlo.

Loni jste se potýkal se zlomeninou ruky a v té době jste dokonce zvažoval konec kariéry. Byly Atény tím hlavním magnetem, který vás táhl k pokračovaní kariéry?
Olympiáda byla velkou motivací, ale to, že jsem se rozhodl pokračovat, nebylo zdaleka jen kvůli ní. Hlavní bylo, že se mi podařilo vrátit na solidní výkonnost. Sport mě bude bavit do té doby, dokud budu schopen podávat výkony, které mě uspokojí, dokud budu cítit, že na to mám.

Domů jste si přivezl už celou řadu medailí ze světových a evropských šampionátů. Soupeři určitě vědí, že s vámi musí počítat v boji o medailové příčky. Je to povzbuzující?
Je. A svým způsobem zavazující. Jen doufám, že ne taky svazující... Na medaili si věřím, kdyby ne, bylo by to vzhledem k mým výsledkům podceňování sebe sama.

Říkáte, že na medaili může pomýšlet až dvacet lidí. Koho ale považujete za skutečně nejvážnější soupeře?
Ze zkušeností mohou těžit ti, co mají už nějakou tu olympiádu za sebou. Prosadit by se měli hlavně medailisté ze šampionátů. Kdybych měl jmenovat, pak mistr světa Litevec Andrejus Zadněprovskis a Maďar Gábor Balogh.

Dá se říci, že právě před těmito dvěma máte největší respekt?
Respekt si zaslouží všichni soupeři. Moc obdivuju třeba Vahtanga Jagorašviliho, který asi k úplným favoritům patřit nebude. V dubnu mu bude čtyřicet a pořád se drží. Startoval už na olympiádě v Soulu, tehdy za Sovětský svaz, v Barceloně za SNS a v Atlantě za Gruzii. V Sydney chyběl, ale v Aténách se zase objeví. Už jako Američan...

Olympijský závod jste coby aktér ještě nezažil. Je něco, čím vás může jeho průběh a atmosféra překvapit?
Určitou novinkou oproti běžným soutěžím je, že začínáme později. Až někdy kolem desáté hodiny. A skončíme tak jako vždycky,  vyhlášením vítězů v sedm večer. Bude méně času na rozcvičení před jednotlivými disciplínami, na odpočinek.

LIBOR CAPALINI

Narozen: 30. ledna 1973
Největší úspěchy
ME 2002 - zlato
MS 1999 - stříbro
MS 2002 a 2004 - stříbro v družstvech
MS 2004 - bronz
MS 2003 - bronz v družstvech
ME 1998 - stříbro
ME 1995 a 2002 - bronz (družstva)
ME 1998 - bronz (štafeta)


Dá se něco takového namodelovat v tréninku?
Sotva. A když, tak jen částečně. Místo devadesátiminutové pauzy bude v Aténách třeba jen dvacetiminutová a na to se v tréninku zaměřovat nejde. Ale někdy se jdu třeba po šermu rovnou vyplavat.
 
Aténský pětiboj proběhne v jednom areálu, a tak odpadne cestování. To může následky zhuštěného programu zmírnit, ne?
Určitě a také v to doufám.

Pět disciplín, navíc hodně odlišných. To dá určitě během jednoho dne zabrat a únava je značná...
Jak kdy. Říká se, že vítěz není unaven a tak to taky je. Když se vám závod povede, únava se odplavuje sama.

Kterou disciplínu máte nejraději a kterou naopak až tak nemilujete?
Jak kdy. Tu, kterou musím momentálně nejmíň trénovat, tu mám nejradši. No ale zrovna teď trénuju úplně všechny na maximum. Ne že by se mi nic nedařilo, ale nemůžu nic podcenit.

Velkou loterií, která dost často ovlivňuje konečný výsledek, bývá parkur, máte na zvládnutí koní nějaký svůj recept?
Hlavně vylosovat dobrého... Ne, vážně. Je potřeba získat kvalitní informace od zasvěcených lidí. Třeba od stájníka, který se o ně stará. Těžko přinutím koně jet tak, jak chci já. Vždycky je snadnější přizpůsobit se jeho stylu.

Už víte, jaké koně budou k dispozici v Aténách?
Co jsem slyšel, dovezou Řekové zvířata z Itálie. A tam bývají relativně kvalitní koně na úrovni. Pokud to tak bude, myslím, že není důvod k větším obavám než na jiných závodech.

V minulosti bývaly pětiboje vícedenní záležitostí, dnes absolvujete celý závod v jednom dni. Vyhovuje vám to tak?
Určitě. Když dřív člověku vyšel úvod pětiboje skvěle, často se špatně usínalo. V hlavě se honilo, co bude zítra. A naopak když se pokazila už první disciplína, říkal jsem si, co tady vlastně ještě dělám.

V olympijském závodě bude startovat i Michal Michalík. Může vám to oběma při závodě prospět?
Určité plus to být může.

Atmosféra her pro vás nebude úplně nová, v Atlantě jste byl coby první náhradník. Něco podobného letos čeká vaší kolegyni Lucii Grolichovou. Jak jste to tenkrát prožíval?
Když jsem trénoval s ostatníma pětibojařema, tak jsem to tak nevnímal. Ale jakmile šli ostatní na start a já ne, nebylo mi nejlíp. Ale bylo nás tam tehdy víc náhradníků, takže jsme ty dny prožívali pohromadě. Rozhodně jsem kvůli tomu nebrečel.

Jak prožíváte poslední dny před závodem, tedy mimo tréninku?
Je fakt, že si se mnou lidé v okolí moc nepopovídají. Jsem uzavřenější, v žádném případě si nenechám narušovat svou koncentraci. Pohroužím se třeba do pěkné knihy. Jakou si vezmu do Atén? Zatím nevím, možná nějakou litaraturu faktu.

Plánujete v Aténách návštěvu ostatních sportovišť?
Rozhodně. Moc rád bych konečně viděl naživo v akci Honzu Železného a zajdu zafandit určitě i dalším českým sportovcům. Zatímco před závody jsem hodně uzavřený, po nich se budu rád seznamovat se sportovci, na které běžně nenarazím.

Chystáte se po hrách na dovolenou?
Tu budu muset trochu odložit. Po Aténách mě čeká ještě finále Světového poháru a armádní mistrovství světa.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze