Dvojnásobný mistr světa v nejdelším olympijském běhu protl cílovou pásku v čase 2:10,55, jeho legendární předchůdce Louis to zvládl za 2:58,50. A to tehdy běžel o dva kilometry méně...
Baldini se stejně jako druhý muž v cíli, Američan Mebrahtom Keflezighi, dočkal vřelého přijetí, ovšem tribuny si za hrdinu večera zvolili bronzového Brazilce Vanderleie de Limu.
Jihoamerický vytrvalec od dvacátého kilometru běžel sólo v čele a zdálo se, že směřuje k životnímu úspěchu.
Jenže se potvrdilo, že dějiny dost často nemění geniové, ale šílenci. Sedm kilometrů před cílem vnikl před zraky konsternovaných pořadatelů a policistů na trať muž ve skotském kiltu, nebohého de Limu vytlačil z trati a na několik vteřin jej zcela zastavil.
Onen výtečník jakoby z oka vypadl muži, který loni narušil Velkou cenu Británie vozů formule 1.
"Ztatil jsem rytmus a bylo pro mě moc obtížné se do něj znovu vrátit," postěžoval si v cíli de Lima.
"Navíc jsem vůbec netušil, o co tomu člověku jde." Stopy zklamání však překryla radost z bronzové medaile. "Možná jsem tu mohl vyhrát, ale šťastný jsem i z bronzu," usmíval se pětatřicetiletý vytrvalec.
To všechno se událo až po více než dvou hodinách po startu. Ovšem mramorové stupínky stadionu, který na příchozí okamžitě dýchne zvláštní atmosférou, se začaly plnit už v době, kdy ve 42 kilometrů vzdálenemém Maratonu vybíhala na trasu závěrečné disciplíny her více než stovka běžců.
A rozhodně to nebyly dvě hodiny nudy. Diváci živě reagovali na záběry na obřích obrazovkách, atmosféra byla takřka fotbalová. A když se zrovna nic moc nedělo, o náladu se starala reprodukovaná hudba. Tančilo se, zpívalo a skandovalo.
Fandové maratonu a maratonců dorazili prakticky z celého světa, tedy alespoň podle vlajek třepetajících se v hledišti soudě. Byla mezi nimi i ta česká, byť v poněkud menším provedení. Zřejmě v předtuše skromného umístění českého reprezentanta Róberta Štefka...
Ten s vypětím všech sil překonal žaludeční potíže a doběhl na 63. místě v čase 2:27,13. "Bylo to o vůli, všechno šlo stranou, chtěl jsem jen doběhnou," vypravil ze sebe zcela vyčerpaný. "Žaludek mi nebral tekutiny, mám ho napuchlý, jdu si lehnout," stihl dodal.
Nejnápaditější choreografii se na stadionu blýskla skupinka japonských mladíků v roztodivných krojích, kteří s vlajkami země vycházejícího slunce prověděli dokonalé synchronizované mávání doprovázené neodmyslitelnými bojovými výkřiky. Svým oblíbencům však tentokrát k medailovému úspěchu nepomohli.
Nezaostávali však ani hluční Italové, Britové nebo třeba Australané. A pochopitelně ani Řekové. Všichni svorně čekali, až se na Panathinaikonu objeví poslední muž starovního pole. A zatleskali mu stejně mohutně jako vítězi. Možná i víc. Vždyť přece heslo není důležité zvítězit, ale zůčastnit se, zaznělo z úst barona Pierra de Coubertina před 108 lety právě zde, v Aténách.
 Doběh maratonu na historickém stadionu Panathinaiko. |
 Výtržník s transparentem s náboženským textem |
 Policisté a divácí zadrželi muže, jenž napadl lídra maratonského běhu. |
 Policista nakládá do služebního vozu muže, jenž napadl vedoucího běžce maratonu. |
 Výtržníka, který narušil omypijský maraton, zadrželi policisté i diváci. |
