Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pátek 18. srpna 2017 Helena

Černý den na rudém kontinentu

21 2000
S y d n e y - (Od poněkud zvláštního zpravodaje iDNES) - Tak dneska mohli čeští olympionici v Sydney namísto červenomodrobílé vlajky klidně vyvěsit černočerněčernou. Všichni do jednoho totiž prohráli, vypadli nebo minimálně neuspěli. Snad to byl jen takový medailový oddechový čas, protože zítra vypukne s napětím očekávaná atletika, takže dnes po čtyřech dnech poprvé trochu klidnější Český olympijský dům snad zažije další slavománii. A pár méně zaneprázdněných kolegů se zase rozšoupne.

Do kolonky navštívených olympijských sportovišť jsem si dnes zapsal další dvě položky. Ranní déšť se sice po příjezdu na veslařský kanál do Penrithu roztrhal, ale Vaškovi Chalupovi ani slunce nepomohlo.

Už přes týden bojuje s horečkou a chřipkou, na dnešní skifařské semifinále se klidně mohl doslova vykašlat, ale to by potom nebyl on.

Je přece na olympiádě a závodí za Čechy, tak tam raději nechá zdraví, než aby vzdal!

Někdy je i poslední místo v semifinále výhrou.

Škoda, že nezbylo pár lístků pro fotbalisty a některé tenisty.

Spolu s českotelevizáky jsme ještě na místních televizorech shlédli neslavné loučení beachvolejbalistek Celbové s Dosoudilovou, na nichž si v osmifinále smlsly nevysoké a nevýrazné Japonky.

Jejich deblové osadní podání by v Dřevěnicích vybral snad každý, ovšem Soňu s Evou jaksi zaskočilo, že krátký servis k nim na zadní lajnu sám nedoletí a co kdyby nějaký ten krok navíc chyběl při fyzicky náročném zpátečním letu do Evropy...

Možná měly jet na Chalupu taky.

Střelecký areál jsem ani moc poznat nestihl. Když jsme přijeli, byl nejstarší český olympionik v Sydney Václav Bečvář druhý. Před posledními dvěma střelami si však přeřídil mířidla, aby namísto vpravo dolů od středu mířil přesně do černého.

Trefil se však dvakrát doleva nahoru a skončil pátý.

Když pak sympatický třiačtyřicátník dokončil nekonečný koloběh rozhovorů, báli jsme se, zda se při odchodu ve zdejším rozlehlém areálu neztratí.

Vždyť možná pořád ještě nevěděl, kam má namířeno.

Na tenistku Bedáňovou už jsem radši nešel a nechal jí vypadnout s Járou. Ono dneska totiž bylo úplně jedno, kdo kam šel.

Pinponkářovi Korbelovi by například pomohl jen třikrát delší a širší stůl a ukradená síťka.

Jeho tenis totiž dneska rozhodně nebyl stolní.

Po nečekaně brzkém vyřazení se ale sympaticky na nic nevymlouval. Sice se mu, jako Petru Kordovi v kariéře několikrát, nepodařilo dostat se ze dna řeky na vrchol hory, ale zase ví, co mluví.

Neuspěl ani Stádo s cyklistou Buráněm a tak se nakonec zadařilo alespoň Járovi, za jehož asistence proběhl další on-line ze Sydney, tentokráte s povedenou bronzovou vodáckou dvojicí Jiras - Máder.

Kluky to prý chytlo a původní hodinová internetová přestřelka se pěkně protáhla. A bylo skutečně co číst, přesvědčte se sami!

Mimo jiné se řeč či spíše písmena točila kolem toho, jak v poslední jízdě dosud vedoucí Francouzi minuli prázdnou branku.

Ono to fakticky není nic lehkého!

Znám to z hanspaulky.

Pro dnešek budu končit.
V místním bulletinu jsme se totiž dočetl, že během olympiády se v olympijské vesnici spotřebuje tolik rolí toaletního papíru, že by spojeny v jeden dlouhý harmasan měřily 14 960 kilometrů, což je prý vzdálenost napříč Austrálií ze Sydney do Perthu tam a zpátky čtyřikrát.

Jestli dobře počítám, tak jsem zatím teprve u Blue Mountians.

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze