Zvolila jste před závodem nějakou speciální přípravu?
Ani ne, spala jsem dobře, na start jsem šla uvolněná, v pohodě a bez stresu. Chystala jsem se stejně jako na kterýkoliv svěťák. Včera večer ale přijel fyzioterapeut Pavel Kolář, což je pro mě vždycky příjemný člen týmu. Říkal mi, že z jeho pohledu jsem na tom velice dobře, že tak nějak by si to představoval.
Závod se se vyvíjel hodně zajímavě, vpředu se stále drželo početné pole běžkyň. Čekala jste podobný průběh?
Překvapilo mě to. Zlobila Varisová a Italky, netuším, co s nimi udělali, protože při svěťácích až na sprinty dosud působily dost zoufale a najednou letěly jak urvaný.
Před vaším úvodním vystoupením jste si plánovala, že pojedete chytře. Dařilo se vám záměry plnit?
Snažila jsem se jet vpředu vedoucí skupiny, ale nikdy ne v čele, takže myslím, že takticky jsem jela dobře. Na konci už se spíš jednalo o to, kdo bude mít víc sil.
V cílové rovince jste bojovala o bronz s Čepalovovou. Pomohly vám v tu chvíli vaše sprinterské schopnosti?
V závěru už jsem jela hodně nadoraz a v cílovém stoupání na krev. Patnáctka není o finiši, ale o rychlosti, kdo ze sebe vymáčkne víc. Uvědomila jsem si, že jedu o olympijskou medaili a že stojí zato vydat ze sebe víc, než v sobě člověk má.
Sáhla jste si někdy hlouběji?
V životě už jsem jela hodně těžkých závodů, ale trochu mi to připomínalo finiš desítky v Naganu.
A v cíli?
Zaplavila mě strašná úleva a pocit štěstí. Hodně se mluvilo o tom, že jsem jasná kandidátka na medaili, což jsem však vnitřně vůbec nebrala. Věděla jsem, že medaile visí hrozně vysoko, že půjde o něco úplně jiného než o obvyklý závod Světovém poháru.
Vítězka Belmondová v jednom ze stoupání zlomila hůlku, stihla jste si všimnout?
Slyšela jsem jí. Křičela, jako by jí na nože brali. Někde si jí tam nechala ustřelit. Ale vzhledem k tomu, že zlomila hůl a ještě všechno dojela, tak asi opravdu byla dneska nejlepší.
Trenér Frühauf říkal, že jste na stupních vítězů první "čistá". Souhlasíte?
Tohle nechci komentovat. Ale když chytnou Baranovovou, která je v ruském týmu jen jednou z řady, žádná osobnost, tak co si o tom pak má člověk myslet.
A Italky?
Na trati jsem z nich byla skoro zoufalá, Paruzziová a Valbusaová mi neustále šlapaly na paty, zlepšily se o třídu. Nerada bych však spekulovala, protože se to může obrátit proti mně, všichni víte, co mi stalo loni v Lahti. Jsem ráda, že mám medaili a ať pracují dopingoví komisaři.
Přesto takové myšlenky asi člověku na klidu nepřidají...
Když oznámili Baranovovou, tak mě to trošku vzalo. Vzorek jí odebrali v Tauplitz, kde se připravovaly všechny Rusky, které se nezúčastnily závodů v Novém Městě. Jenom jsem si říkala, co tam vlastně dělaly. Ale na startu o takových věcech nemůže člověk přemýšlet, musí věřit ve vlatní síly. A pak asi musíme trénovat zase o trochu víc.
 Italka Belmondová, Ruska Lazutinová a česká běžkyně Neumannová si vychutnávají pocit vítězství |
 Čepalovová vede skupinku závodnic, v patách je jí Ruska Lazutinová a hned za ní Kateřina Neumannová |
 Kateřina Neumannová leží v cíli u nohou vítězky závodu, Italky Belmondové. V pozadí se krčí finka Varisová, která dojela pátá |
 Neumannová zdraví diváky krátce před tím, než vystoupila na stupně vítězů |
 Keteřina Neumannová se raduje z bronzové medaile v závodě na 15 kilometrů volnou technikou |
 Neumannová projíždí třetí cílem závodu na 15 kilometrů volnou technikou |
 Belmondová spurtuje pro zlato v závodě na 15 kilometrů volnou technikou, číslo čtyři má třetí Neumannová |
 Kateřina Neumannová zapíjí bronzovou olympijskou medaili. Po její levé ruce stojí šéf Českého olympijského výboru Milan Jirásek, zprava šéf české výpravy František Dvořák, 9. února 2002. |
 Kateřina Neumannová zapíjí bronzovou olympijskou medaili. Po její levé ruce stojí šéf Českého olympijského výboru Milan Jirásek, zprava šéf české výpravy František Dvořák, 9. února 2002. |
 Kateřina Neumannová odpovídá novinářům v Českém olympijském domě poté, co získala v Salt Lake City bronzovou medaili, 9. února 2002. |
 Kateřina Neumannová odpovídá novinářům v Českém olympijském domě poté, co získala v Salt Lake City bronzovou medaili, 9. února 2002. |
 Kateřina Neumannová se zapisuje do pamětní knihy při oslavě její první bronzové olympijské medaile v Salt Lake City, 9. února 2002. |
 Kateřina Neumannová se podepisuje v Českém olympijském domě při oslavě její první bronzové olympijské medaile v Salt Lake City, 9. února 2002. |
 Kateřina Neumannová s pravým zvonem ze Šumavy, který za ní vozí fanoušci na každý závod. Tento přivezl Tomáš Čáslavský z České olympijské a.s. (zprava), 9. února 2002. |
