Za 54 dnů bude drobná Sáblíková největším českým trumfem na zimní olympiádě ve Vancouveru. Ale teď je dva týdny na suchu. Rozumějte, bez ledu. Brusle leží pohozeny v rohu oranžového obývacího pokoje.
Vyberte si sportovce, o kterém si chcete přečíst |
"A boty a stoličku na brusle mám pořád uvnitř mého nerozbitného kufru v předsíni. Přestal u něj fungovat zámek a je docela pevnej. No nic, vezmu na něj krumpáč."
Dřepy se 100kilovou činkou
Venku chumelí, mrzne. Běžnou ranní hodinovou rozcvičku, při které kluše a poskakuje i po sněhu, jí trenér Petr Novák odpustil. Sáblíkovou pobolívá v krku, netřeba riskovat. Dvoufázový trénink však je na denním programu. A považte, nemusí při něm ani opustit dům.
"Jen přejdu z obýváku vedle do místnosti," ukáže a odkráčí do své soukromé posilovny. Pravda, ke strojům a náčiní se musí nejprve probít. "Mám tu na zemi uskladněné dveře od sprchového koutu," omlouvá se. Především jsou však uvnitř dva rotopedy, malé činky na posilování rukou, bruslicí prkno a stojan se vzpěračskou činkou.
DOMÁCÍ DŘINA. Na speciálním prkně ve své domácí posilovně trénuje Sáblíková rychlobruslařské pohyby.
Dřepy dělá až se 100kilovým závažím na zádech. Přitom sama váží 52 kilogramů! V létě měla dokonce kil jen padesát, kouč jí nařizoval, ať přibere. "Já to nechápu. Denně spořádáš k večeři celou pizzu, pořád se cpeš a stejně hubneš," lamentoval tehdy Novák. Jen koulela očima: "Já za to nemůžu."
Bílé rychlobruslařské prkno, ležící na zemi, je momentálně její imitací závodního ledu. Klasická laminátová deska z obchodu měří na šířku 260 centimetrů, s dřevěnými zarážkami na krajích. "Ty jsou made in doma, vyráběl je trenér." Příprava k tréninku je prostá: "Naleštíš prkno prontem proti prachu, otřeš ho a jedeš."
Pěkně od kraje ke kraji, na nohou speciální pletené ponožky od babičky, v rychlobruslařském posedu. Trenér jí nadiktuje buď dvouminutové, nebo pětiminutové sekvence. "Až mi sem namontují zrcadlo, můžu si posed sama kontrolovat." Po dvouhodinovém zápřahu vaří k obědu nejčastěji polévku z prášku a těstoviny, případně cokoli jiného.
"Já si prostě ze životosprávy těžkou hlavu nedělám. Jím, co je k mání. V Salt Lake City byly soupeřky v šoku, když jsem si tři čtvrtě hodiny před tréninkem dala hot dog."
Seriál MF DNESČeské olympijské naděje Dnes čtěte: Martina Sáblíková |
Vancouver je všude kolem
Odpolední spánek, to je tradice, na hodinku si zdřímne. "Usnu kdekoli bez potíží." V Berlíně před závodem spala odpoledne až do čtyř. "Radši si nastavuju budíka." Odpoledne následuje druhá tréninková fáze. Prkno, činky, rotoped. Denní koloběh.
V obývacím pokoji rozmístila kolem pohovky malou síň slávy. Na zdi visí její fotografie od Jana Saudka, je zde i kopie zlaté hvězdy z chodníku slávy v hostinci U Raušů ve Velké Bíteši. "Za bezkonkurenční práci s noži," hlásá nápis.
"Mají tam hvězdy i Lucie Bílá a Maxim Turbulenc," líčí Sáblíková, v jaké společnosti se ocitla. Na poličce stojí pohár s vyrytým nápisem "Za vynikající výsledky věnuje trenér Petr". Opodál jsou vancouverské mince a maskoti.
Olympiádu tu najdete všude. Logo her má na peněžence i na mikině, denně na očích. "Připomíná mi, že něco visí ve vzduchu," usměje se. "Neumím si představit, že bych byla pár dnů bez pohybu. Můj mozek by se z toho zbláznil a pořád by mi připomínal: Ježíšmarjá, za pár týdnů je olympiáda a ty se flákáš."
Občas vyndá i pouzdra smedailemi, pečlivě z nich otírá prach. Největší je za loňský světový titul ve čtyřboji. "Ta je nejneuvěřitelnější. Nechápu, jak jsem ji se svou pomalou pětistovkou mohla získat."
Po olympiádě půjdu do kina
Učení jí rozhodně nechybí, byť v budoucnu uvažuje o vysoké škole, nejspíš FTVS. "Zatím tomu nechávám volný průběh. I když... Petr říkal, že až půjdu na vejšku, půjde taky," prozradí na kouče.
Na diskotéce v životě nebyla, absolutně ji nelákají. Do kina nebo divadla zašla naposledy před pěti lety na poslední díl Pána prstenů. Po hrách to míní změnit. "Čtyři roky jsem žila jen rychlobruslením. Na jaře by se mi líbilo chovat se chvíli trochu jinak." Občas si přečte knížku, historickou či romantickou.
VE SVÉM. Čaj v hrnku a plyšový medvídek na pohovce. Martina Sáblíková si užívá tepla svého dostavěného domu.
"Naposledy to byly Dvojí tvář a Divoká růže. Vždycky po 50 stránkách se rozhodnu, jestli ji dočtu až do konce." Ale pokud si chce udělat pohodu, roztáhne sedací soupravu, svalí se do ní, pustí televizi, sleduje film (jakýkoli).
Lepší relaxaci nezná. "Často u toho usnu, pak se proberu, vypnu telku a už tu zůstanu, ani nejdu na noc o patro výš do ložnice." Na oblíbené filmy a herce se, prosím, neptejte. "Nepamatuju si jejich jména ani názvy."
Pípne esemeska, z Vrchlabí píše kolegyně a kamarádka Karolina Erbanová. "Kája mě takhle na dálku kontroluje, jestli jsem v pořádku, když jsem sama v celém domě." Na druhý svátek vánoční se znovu sejdou, s celým týmem odjedou směr italské Collalbo na předolympijské soustředění.
"Ten tým je jako moje druhá rodina. Jsem pár dní bez něj a už mi chybí," říká Sáblíková. V Collalbu se vrátí na led. Ale nejen to.
Pokud budou vyvádět totéž co loni, vydají se na Nový rok serpentinami do kopce až k místní sjezdovce – na horských kolech. Sníh nesníh, mráz nemráz. Do převýšení 500 metrů.
Nejen Sáblíková, všichni jsou totiž partičkou extremistů. "Bude sranda. Loni jsem tam v největším stoupání spadla z kola, už ani nejmenší převody nepomáhaly. Potom jsem na něj nemohla nasednout, jak do kopce podkluzovalo," vypráví a oči jí září.
Tady má stát ledová aréna. Kéž by, doufá SáblíkováSjedete z hradecké dálnice na Kolín a jste na místě. Obec Velký Osek. Žije tu 2 135 obyvatel. A Martina Sáblíková. Kolem roku 970 tu vznikl nejstarší ženský klášter v Čechách, založený knížetem Boleslavem I. A brzy tu má vyrůst nejmodernější český sportovní areál, multiledová aréna s rychlobruslařskou dráhou a hotelem za 1,5 miliardy korun. Sáblíková nás naviguje po oseckých ulicích, ujedeme 700 metrů od jejího domu, brzdíme u holé, zasněžené pláně. "Tak tady má hala stát. Kéž by." Podle původních plánů se ze zdejšího, zatím imaginárního oválu měli rychlobruslaři odrazit už do této zimy. Nestalo se. "Jednání s investory jsou na dobré cestě," líčí kouč Petr Novák. Nejde o českou firmu, její jméno zůstává utajeno. "S ohledem na ekonomickou krizi je to čím dál složitější. Ale jsem optimistou," říká starosta Jiří Otta. Právě kvůli vidině haly se sem Sáblíková i Novák letos přestěhovali. Na minulou olympiádu ještě zamířila z panelákového bytu ve Žďáru nad Sázavou, kde se dělila o malý pokojík s bratrem Milanem, spali na palandách a doslova o sebe zakopávali. "Už tam nemohla vegetovat. Musela by pryč tak jako tak," soudí Novák. Čtyři roky mezi Turínem 2006 a Vancouverem 2010 pak změnily život Sáblíkové k nepoznání. Z naděje vyrostla šampionka. A pokojík vyměnila za vlastní dvoupodlažní dům, který si na okraji Velkého Oseku na hypotéku pořídila. Novákův dům stojí hned vedle. "Když jsme oba baráky malovali, padlo na to 130 kilo primalexu," vzpomíná trenér. "Sama Martina zlikvidovala 40 kilo." Manuální práce ji baví, s oblibou montuje skříně. Radit nepotřebovala ani s vybavováním místností. "Vybrala jsem si na internetu, pak jsem přijela do obchodu a šla najisto." Novák se tehdy jen divil: "Jeli jsme na Černý Most a za 20 minut měla sedačku, stůl do kuchyně i židle." Často se sem sjíždějí další členové týmu, přespávají u kouče i své "kapitánky", ráno vybíhají na trénink. "Petrova hlava se potom vždycky nenápadně vynoří z okna, na dálku nás kontroluje. Je to legrační," povídá Sáblíková. Trenér už vymýšlí, jak její útočiště ještě zdokonalí. "Do koupelny dostane sprchu s párou. Aby měla co nejlepší regeneraci." |
