Je to moderní sídliště s dvoupatrovými a třípatrovými baráky. Jsou konstruovány tak, aby vydržely i zemětřesení. Vesnice má i polikliniku a kanceláře, z nichž bude po hrách škola.
Sportovci mohou využívat atletický ovál, velkou tělocvičnu, bazén, saunu. Nebo si zahrát kulečník.
Ve dvou rezidenčních centrech je k dispozici kolem stovky počítačů. "Proti olympiádě v Sydney je to velký posun. Tam se na internet stály fronty," vzpomíná šéf české mise František Dvořák.
Česká výprava dostala pro potřebu svého sekretariátu sklepní prostor, ve kterém byl nesourodě naskládán nábytek, ledničky, kabely a harampádí na hrubém betonu.
"Jak jsme to viděli, bylo nám jasné, že nás čeká týden v montérkách," líčí Dvořák. Jakmile bylo uklizeno, Češi se vypravili do města a koupili levné koberce.
Skoro všude ve vesnici je vidět nedodělaná práce. Kolem rámusí vrtačka. Stromky, které mají vesnici kultivovat, připomínají spíš holé tyčky. Zeleně ale ve vesnici postupně přibývá. Už je poznat, že se hry blíží.
I podle důkladnosti bezpečnostních prohlídek. "Jsou dost tvrdé," přitaká Kůrková. Než projde sportovec do vesnice, chvíli to trvá. Od letiště ho provází vůz s majáčkem.
U vchodu do vesnice se musí prokázat akreditační kartou, pak projít sítí rentgenů.
Ani ve vesnici si nemůže dělat, co chce. Do jídelny se nesmí s batohem. Není dovoleno kouřit, křičet po desáté hodině v noci.
