Málokdo se může pochlubit tolika medailemi jako on. Josef Augusta jich za svoji kariéru v dospělém hokeji posbíral skoro třicítku; někdejší útočník je osminásobným československým hokejovým mistrem v dresu Jihlavy a s jejím týmem a s Olomoucí navíc slavil titul též jako hlavní trenér.
Spoustu toho zvládl i s reprezentací - coby hráč získal stříbro na zimní olympiádě v rakouském Innsbrucku (1976) a z pozice kouče se podílel na "Zlatém hattricku" Česka v letech 1999-2001.
V pondělí se Augusta společně s biatlonistkou Veronikou Vítkovou setkal s dětmi ze Základní a mateřské školy Kameničky, která patří mezi patnáct nejúspěšnějších škol v soutěži Českého olympijského výboru "Olympijský víceboj". Jeho záměrem je přilákat děti ke sportování.
"Já už byl zapojený i v projektu Změlík-Šebrle (Odznak všestrannosti olympijských vítězů, který zaštiťují bývalí desetibojaři Robert Změlík a Roman Šebrle). Když mi zavolali kvůli tomuhle, nebyl to žádný problém. S dalšími bývalými hokejisty jsme členy Českého klubu olympioniků a podobných akcí se rádi zúčastňujeme," řekl sedmašedesátiletý rodák z Havlíčkova Brodu.
Podle ohlasů na základních školách, jako je ta v Kameničkách, se zdá, že výbor vykročil správným směrem.
Rozhodně. Já jsem nadšený i z toho, jaké mají v Kameničkách sportoviště. Pro tyhle menší obce je zapojit všechny děti do olympijského víceboje daleko jednodušší než ve větších městech. Už jsme se tu o tom bavili, je to výborná věc, ve které je třeba pokračovat, aby si mladí zase našli ke sportům cestu.
Děsí vás, když vidíte v televizi, jak vypadá co do váhy třeba průměrný mladý Američan?
Hlavně, abychom tu Ameriku nenásledovali a za pár let tu neměli taky spoustu mladých lidí, kteří budou obézní. Chce to tyhle akce dělat, ale trochu je převést do větších měst, která mají mezi 25 až 50 tisíci obyvateli. Je důležité, aby sportoviště v nich byla přístupna veřejnosti. V severských zemích nebo i v Německu jsem se setkal s tím, že jsou otevřená, že si skupiny lidí mohou zasportovat, udělat atletiku. Třeba v Jihlavě je areál, kde je atletická dráha a fotbalové hřiště pronajaté FC Vysočinou,a ta si tam dělá jen svou mládež. A když přijde někdo jiný, správce je vyhání.
Co říkáte na nápad zavést třetí hodinu tělocviku na školách?
To je nutnost, já na tom vyrostl. Měli jsme dvakrát tělocvik po hodině a půl, pro takovou změnu jedině zvedám ruce. Nejprve zvládnete průpravu, ve druhé polovině hrajete hry. Za pětačtyřicet minut se nedá udělat vůbec nic. Řekl bych, že mladé tělocvikáře bude ta dvouhodina víc bavit.
Někdy však děti na tělocvik cíleně nechodí.
Je to o výchově rodičů a jejich přístupu ke sportu. Jestliže rodiče sportují, vedou k tomu i svoje děti. Je to celosvětový trend, tohle se neděje jen u nás, že o to děti nemají zájem. Ne že se jen chodí vyřvávat na stadion, ale sami sport dělají. Na takovém Pražském mezinárodním maratonu bylo deset tisíc lidí. Chce to jenom osvětu.
