1983: Gymnastka Hana Říčná se stává vicemistryní světa na kladině. Má životní formu.
1984: Patří k favoritkám her v Los Angeles. Jenže komunistický bojkot ji o start připraví.
1988: Přece jen startuje na olympiádě. Ale v Soulu se potýká s bolavým ramenem, neuspěje.
1994: Odlétá na trenérskou stáž na Floridu, potkává zde kouče Lorina Jessena, budoucího manžela. Společně se usadí v Americe.
1996: Narodí se jim syn David.
2016: Devatenáctiletý David Jessen reprezentuje Česko v Riu.
Maminka u toho nemůže chybět. „Přiletí i se sestrou,“ ujistí David Jessen. A její rada? „Užij si olympiádu co nejvíc. Můžeš ji zažít třeba jen jednou v životě.“
Ačkoli žil s rodiči odmalička v USA, do kolonky místo narození vypisuje Brno. „Mamka tehdy neměla v Americe zdravotní pojištění, tak letěla rodit do Česka. A potom jsme se zase vrátili.“
Ke gymnastické kariéře byl předurčen. „Jako bych se narodil v tělocvičně. A s míčem stejně nejsem moc dobrej.“
Vyhrával menší závody, probil se mezi přední americké juniory. Ale pak maminka navrhla: „Co kdybys závodil za Česko?“
Pasy měl oba. „Věděl jsem, že v Česku budu mít větší možnosti dostat se na olympiádu. A taky jsem chtěl jít v mamčiných stopách.“
Předloni obdržel svolení od gymnastické federace. Občasné návštěvy prarodičů v Brně se změnily v mnohem delší pobyty. „V Americe mám auto a dost řídím, u nás v Allentownu v Pensylvánii se bez něj existovat nedá. V Česku používám městskou dopravu. To je nezvyk.“
Ne že by mu v Brně dědeček auto nepůjčil. „Ale doma mám automat a manuál jsem nikdy neřídil,“ obává se. Zato s českou stravou se sžil hned. „Je nejlepší. Hlavně guláš.“
O hrách v Los Angeles 1984 mu maminka vyprávěla. „Měla nejlepší formu. Nejet tam byla velká smůla. Musím to přebrat za ni,“ říká.
Je talentem, v pouhých 19 letech jsou však jeho ambice v Riu zatím skromnější. Chce postoupit mezi 24 nejlepších do finále víceboje.
„Když udělám všech šest cvičení bez pádu, je to reálné,“ tvrdí.
V sobotu začíná. Na hrazdě si věří nejvíc, ale až na ní bude cvičit v Riu, kdo ví, zda se Hana Říčná-Jessenová bude dívat. „Vždycky, když jsem na hrazdě, má strach a zakrývá si oči. Je nervóznější než já.“
První olympiáda zdaleka nemusí být pro Jessena poslední. Přesto už nyní má pro život po kariéře narýsované jasné kontury. Přijali jej na univerzitu ve Stanfordu, na podzim začne studium medicíny.
„Jednou bych chtěl být sportovním lékařem,“ plánuje.
