Vlastně je škoda, že los svedl oba kamarády na sebe už v prvním kole. S trochou nadsázky lze napsat, že diváci viděli na olympiádě předčasné finále mužské dvouhry - krásný tenis provážený tolika emocemi ve strhující atmosféře. Až člověka zamrzí, že se hrálo jen na dva vítězné sety.
Byla to ta chvíle, kdy i chlapi pláčou...
Del Potra přemohlo dojetí hlavně kvůli tomu, že si vzpomněl na útrapy posledních let. Vždyť kolikrát ronil spíš slzy bolesti a smutku.
Šampion US Open z roku 2009, jehož forhend patřil k nejlepším na okruhu, odehrál za poslední dvě sezony pouze čtrnáct zápasů. Podstoupil celkem čtyři operace zápěstí, jednu na pravé a tři na levé ruce. Propadl se až do druhé tisícovky pořadí ATP.
Už dříve vyvracel mediální spekulace, že kvůli častým absencím trpí depresemi. A jestli třeba nějaké splíny měl, v Brazílii dostal silnou dávku léků v podobě vítězství nad Djokovičem, nejlepším hráčem světa.
„Byl to nádherný večer. Nečekal jsem, že Novaka porazím. Byl jsem překvapený, co jsem na kurtu ukázal. Po veškeré té snaze vrátit se zpět jsem porazil světovou jedničku... Po zápase jsem byl unavený, ale zároveň nesmírně šťastný,“ vykládal sedmadvacetiletý Argentinec během snové noci.
Přitom Del Potrovo ráno vypadalo dramaticky. V olympijské vesnici zůstal viset sám ve výtahu. Na mobilu neměl signál, a tak křičel o pomoc.
Až po čtyřiceti mitunách tenisového kolegu uslyšeli hazenkáři z Argentiny. „Gladiátoři“, jak se jim přezdívá, Del Potra vysvobodili a umožnili mu, aby se stal jednou z hvězd olympijských her. Mimochodem - oni sami úvodní duel s Dánskem prohráli.
This is how Delpo started the day: trapped in an elevator at the Olympic village for 40 minutes. pic.twitter.com/EFNmOKqIwE
Del Potra snad nepotká další podobná nepříjemnost, času na regenraci moc nemá. Po 14 hodinách od slavného triumfu nad Djokovičem nastoupí v rámci pondělního programu do druhého kola proti Joaovi Sousovi z Portugalska.
„Cítím, že mám zase schopnost hrát proti nejlepším na světě,“ vzkázal Del Potro soupeřům.
Jeho smrtící forhend už zase funguje naplno. Ještě na začátku roku, když se chtěl opřít do úderu, bolelo ho zápěstí. Nyní napálil míč a lidé vstávali ze sedaček. „To miluju, dává mi to motivaci,“ děkoval argentinský tenista za podporu. Nad jeho „bombami“ žasly slavné kolegyně, blahopřála i argentinská kráska Gabriela Sabatiniová.
K obhajobě bronzu z Londýna 2012 má sice ještě Del Potro hodně daleko. Ale místo medaile už teď v Riu dostal velkou odměnu. Tenis si opět užívá. A to chtěl nedávno kariéru ochuzenou zraněními ukončit.
