Budíka si nastavila na čtvrt na osm, ale probouzí se sama. Tak rychle z postele, jde se běhat. Čtvrt hodiny kluše po uličkách Olympijské vesnice Sloboda. Načež si dlouze posedí na snídani. Tak to má ráda. "Dobrá snídaně, kafe a výklus, to mi čistí hlavu," povídá Eva Vrabcová.
Tentokrát si naloží tmavý chleba s marmeládou a sýrem. Jindy přidá třeba i ovesnou kaši s čokoládou.
"A když hřeším, tak ještě sladké pečivo."
Ovšem dnes nehřeší. Koneckonců, v té břečce, která je pod jarním sluncem v areálu Laura čím dál kašovitější, potřebuje být lehká, ne?
Vrátí se na pokoj, protáhne se, chvíli jen tak zevluje. Po poledni, necelé dvě hodiny před závodem, vyráží do areálu.
Mikrobusem jako mnozí ostatní? Kdepak, pěšky, pěkně desetiminutovou procházkou, mezi diváky. Vsakuje do sebe předzávodní atmosféru.
Když od servismanů dostává u buněk lyže (opět jednou fantastické, jak taky jinak), manžel Martin, rovněž servisman, postává opodál. Pro jisotu. "Když mám před závodem blbou náladu, tak Marťa všechny krotí, ať si mě nevšímaj," vysvětluje ona.
Tentokrát zlou náladu nemá. Ale malinko pesimistickou, to ano. Štafety miluje. Sama si řekla, že ji chce v Soči rozjíždět. A najednou přemítá: "Co když jim to hned pokazím?"
Navíc je tu ta měkká trať. "Hele, Marťo, dneska mě asi budeš sbírat. Já to neujedu," prohodí k manželovi.
Taky říká: "Necítím se dobře."
Hurá, pomyslí si ostatní členové týmu. Už si zvykají, že kdykoliv jejich Eva vykládá, jak se necítí dobře, běží potom skvěle.
A přesně to se děje. Pravda, prvních 500 metrů po startu si ještě udržuje hladinu pesimismu a sama k sobě promlouvá: Uf, tohle tempo nemůžu stíhat. Jenže potom se skupina zpomalí, lyže opravdu jedou fantasticky a nálada stoupá.
Jak že jí to říkali čeští servismani? "Jezdi mimo stopu. Je to sice delší, ale bude to dneska rychlejší."
Zlatá rada. Má pocit, že ona se veze a ostatní holky dřou.
Na pěrvom městě češskaja sbornaja kamanda
Tvrdila všem, že letos se líp cítí v bruslení. A ejhle, teď vyučuje soupeřky v klasice.
Protože... co se to děje? Najednou se na třetím kilometru ocitá na špici klubka běžkyň závodnice s číslem 12. Jede první. Sama je z toho překvapená. "Prostě jsem jela a najednou jsem byla vepředu," poví později.
A když už tam je... Slíbí si: Zkusím tam vydržet co nejdéle.
"Eva Vrabkova - Nylv - vl - eh -ht- th - ova," neví si anglicky hovořící hlasatel na stadionu rady s nově se vynořivším jazykolamem. Dvakrát se ještě pokusí vyslovit její celé jméno, a pak už raději říká jen Vrabkova. To jeho ruský kolega naopak vykládá: "Na pěrvom městě češskaja sbornaja kamanda." A přidá pár vět o tom, že dobří jsou na běžkách čeští muži, Bauera přece každý zná, ale aby jely první české ženy, to tedy kouká.
Koukáme všichni. Nejen že Vrabcová vede, ona trhá pole, odpadává z něj jedna závodnice za druhou. Hvězdná Heidi Wengová, třetí ze skiatlonu, má v norské kombinéze problémy, zběsile přejíždí ze stopy do stopy a visí "na špagátě". A Finka Anne Kylönnenová už ani nevisí.
Česká běžkyně na lyžích Eva Vrabcová-Nývltová stíhá Norku Heidi Wengovou (vpředu) při štafetovém závodě na 4x5 kilometrů. (15. února 2014)
Na metě 4,2 kilometru světelná tabule ukazuje: 1. Czech Republic, 2. Sweden... a až pak Německo, Norsko, Rusko, další týmy. Kdy naposledy jsme na olympiádě mohli vidět při ženské štafetě takový pohled? Ne, ani za éry Kateřiny Neumannové to nebylo. Museli bychom mnohem dál do minulosti, až k stříbrnému Sarajevu 1984.
Najednou na Vrabcovou řvou všichni z týmu, užívají si tu chvilkovou radost. Nevnímá sice přesně, co na ni křičí, ale ten souvislý řev je úžasný.
Ještě sjezd, vedoucí na stadion a bude tu předávka. Na druhé příčce se vyváží Ruska Ivanovová, stadion bouří, skanduje "Rasija, Rasija" a Ivanovová jde před Vrabcovou, ovšem ta srdnatě bojuje a je na předávce těsně druhá. A teď se ukaž, Karolíno, vysílá do druhého úseku Karolínu Grohovou.
Ještě loni Češky řešily, jestli štafetu na mistrovství světa vůbec mají jet, aby nebyla ostuda. Tehdy Eva Vrabcová vykládala, že by ji nejradši vypustila a pošetřila síly.
Jenže ta doba je pryč.
Kráčí mixzónou, opět jednou skvěle naladěná a rozesmátá. Tomu se říká: Užívat dne. "Když budeme do desítky, holky to nakopne do další práce," věří.
Nakopává je i ona sama svými letošními výkony. Každý tým potřebuje vůdkyni - a Eva Vrabcová-Nývltová (učte se, páni hlasatelé, to jméno) jí bez diskuse je.
Ráda by se šla vyjet, ale všimne si: "Támhle stojí dopingový komisař. Už jsem tu byla na dopingu čtyřikrát, asi mě to ani dneska nemine."
O 35 minut později jsou Češky desáté.
A jejich letos zrozená vůdkyně si může dát s manželem kafíčko. Také to je rituál. "Odměna za povedený den."
Češké ženy o štafetěKarolína Grohová    České běžkyně Karolína Grohová, Petra Nováková a Klára Moravcová dovedly Vrabcovou rozjetou štafetu ke konečnému desátému místu. Petra Nováková Klára Moravcová |
