"Výběr fotografií nebyl jednoduchý, trval řadu měsíců, snímků totiž bylo obrovské množství. Kromě známých a publikovaných jsou na ní i ty, které ještě lidé neměli možnost vidět," přiblížila výstavu Eva Hromádková z realizačního týmu.
Jak vlastně vznikl například detail oštěpařky Špotákové, který bez přehánění viděla většina národa? Jeho autorem je sportovní fotograf Jiří Koliš, který se významně podílel i na výběru snímků venkovní expozice. Přestože se podle něj oštěp fotí velmi špatně, z posledního pokusu Báry Špotákové má prý nejlepší fotografie, jaké kdy udělal.
Olympijská kampaňPřed obchodním domem Plaza začne 25. října, potrvá do 31. října. Jde o nejrozsáhlejší propagační projekt Českého olympijského výboru. Motivuje k podpoře českých sportovců na 30. olympiádě v Londýně. Kromě 27 velkoformátových fotografií českých reprezentantů se mohou návštěvníci těšit i na originální londýnský patrový autobus, který bude sloužit jako multimediální centrum s informacemi o olympiádě. |
"Tehdy bylo výborné i to, co se podařilo nafotit po tom hodu," zavzpomínal Jiří Koliš a pokračoval: "Obrovskou výhodou totiž bylo, že se medaile dávala ten samý den, což na olympiádě nebývá zvykem. Bára byla v úžasném rozrušení, takže i banální focení ceremoniálu bylo lepší. Nechal jsem si extrémní teleobjektiv a když odcházela, tak jsme na ni zavolali. Otočila se. Byla šťastná a ochotná chvíli zapózovat."
Vrcholné štěstí Báry Špotákové na fotografii je v přímém rozporu s tím, co naopak v době mačkání spouště Jiřím Pekárkem prožívala běžkyně na lyžích Květoslava Jeriová na olympiádě v Sarajevu. Oba druhy emocí ale ke sportu i do sportovní fotografie patří.
Originální patrový londýnský autobus, který je upravený na multimediální centrum.
"Ten snímek je ze závodu, který pro nás dopadl nešťastně, pamatuju si ho velmi dobře. Skončila jsem desátá, závod se nepovedl ani Blance Paulů. Přitom od nás hodně očekávali. Po závodě se na nás strhla velká lavina nelibosti, nikdo by si od nás nevzal ani kůrku," zavzpomínala Květoslava Jeriová-Pecková.
SARAJEVO Květa Jeriová-Pecková a Sarajevo 1984.
"Desítku jsem tehdy jet nechtěla, ale tehdejší vedení mi to nakázalo, že musíme všechny. Tehdy jsme měli taky hrozně mizerný servis a další závod, i když byla nakonec medaile, jsme jely v hrozné nervozitě," dodala někdejší olympionička. Ze Sarajeva si ale nakonec odvezla medaili za 2. místo ve štafetě na 4 x 5 kilometrů a 3.místo v závodě na 5 kilometrů.
Lidé ve venkovní expozici neuvidí jen pouhé velkoformátové fotografie s komentářem. Na panelech bude navíc i obrazovka a díky audiozáznamu si lidé mohou připomenout atmosféru závodu.
NAGANO Milan Hnilička a Nagano 1998.
VANCOUVER Šárka Záhrobská a Vancouver 2010.
Asi dvě třetiny snímků pocházejí z období 1992 až 2010, kdy mohlo hry dokumentovat více českých fotografů. Lidé ale uvidí třeba i fotografii českých sportovců na slavnostním zahájení Olympijských her ve Stockholmu v roce 1912. Nejstarší fotka výstavy zachycuje Františka Jandu - Suka. Prvního Čecha, který získal na olympiádě medaili.V jeho případě stříbro v hodu diskem z olympiády roku 1900.
