Jak se alespoň trochu pojistit proti totálnímu kolapsu? Jíst a pít. Na málem vražedných tratích v Soldier Hollow, kde v sobotu závodníkům znepříjemňovala život nejen nezvyklá nadmořská výška, ale i nepříjemný vítr a mokrý sníh, nechtěli Češi ponechat nic náhodě. Na šestnáctikilometrovém okruhu, který se běžel třikrát, postavili hned šest občerstvovacích stanic a na dalších místech se ještě hlásil mezičas. "Nejvíc postů, co jsme kdy měli," poznamenal Jiří Magál, v cíli dvacátý.
Organismus potřebuje tekutiny v těle. Při tak vysoké námaze se odpařují neuvěřitelně rychle, tělo trpí dehydratací, procesy nutné k jeho provozu se brzdí. "Vzpomeňte si třeba na chodkyně, jak se v létě potácely do cíle, to je stejný případ," nadhodil Petrásek. "Pil jsem pokaždé, když jsem měl příležitost," kývl hlavou Magál, který se tedy dohromady za více než dvě hodiny osvěžoval osmnáctkrát.
Běžci na trati svlažují hrdla iontovým nápojem s trochou rozmíchaného energetického gelu. Když je zle, natlačí do sebe gel samotný. "Rychle přejde do krve a člověk je schopen něco z toho využít. Sice si myslím, že devadesát procent jeho účinnosti je nafouknuto díky komerci, ale když je nejhůř, snažím se mu věřit," přiznal Bauer. Něco víc, třeba energetická tyčinka, už může způsobit neplechu. "Je to bomba na dalších pět minut, ale pak strašně rupnete," ví své Magál. "V tom kalupu se ani jíst nedá, jsem rád, že strávím pití," přidal se Bauer. "Asi bych se pozvracel," přihodil ostřílený borec Petr Michl.
Takže jíst, nejíst... Určitě jíst, ale kdy a co? "Dva dny před závodem do sebe futrovat cukry. Hodně těstovin, brambory a sladká jídla, prozradil svůj recept Michl. Zkušení vytrvalci si prý dopřávají i dorty. "A tři čtyři dny co nejméně masa... Takže jsem vynechal McDonalda," litoval s úsměvěm Lukáš Bauer a pokračoval, že cukry znamenají rychlou energii. Lyžaři se snaží, aby jich měli v krvi co nejvíc, jelikož při zvýšené námaze nedříve tělo spaluje je a pak přijdou na řadu tuky.
A tak se večer před dnem 'D' krmili Češi rýžovým nákypem. Jiří Magál má před dlouhým závodem ještě výjimečnější rituál. "Jíst, že se cítíte úplně plný a je vám z toho úplně špatně," pochvaloval si. A poté, co si mocně zavdal večer, ráno při snídani před svým vystoupením si ještě naložil plný talíř těstovin se šunkou. "Z jídla mi bylo těžko ještě na třicátém kilometru," culil se. "Za to by měl dostat pár facek," horlil trenér Petrásek, ale pak pokrčil rameny, že když mu to vyhovuje... "Když nejíte, rupnete a jdete pěšky," dodal s jistotou Magál.
