"Kdyby máma viděla mého trojitého lutze, byla by určitě pyšná," prohlásila Rochetteová, která dřív s tímto skokem mívala problémy.
Ve volné jízdě, v níž si výkonem 131,28 bodu vytvořila osobní rekord, při něm však nechybovala a také díky tomu se přiblížila bronzové medaili. "Jsem hrdá, na bodech ani nezáleží," tvrdila Kanaďanka.
Třetí místo brala jako osobní vítězství. "Jsem šťastná, že jsem na stupních vítězů. Pro mě a moji maminku to byl životní projekt. Dokázaly jsme to," radovala se Rochetteová, která zaostala jen za suverénní vítězkou Korejkou Kim Ju-na a druhou Mao Asadaovou z Japonska.
Získáš medaili, říkala jí matka
Rochetteová v soutěži zvládla hru nervů, kdy se musela vyrovnat s rodinnou tragédií. Rodačka z Montrealu si prý v nejtěžších chvílích pořád dokola vybavovala věty své matky těsně před olympiádou. "Říkala mi: získáš medaili, vím to," líčila úřadující vicemistryně světa.
Misi splnila. Pro Kanadu navíc získala olympijskou medaili v ženské kategorii po 22 letech, v Calgary 1988 brala stříbro Elizabeth Manleyová. "Bojovala jsem i za svoji zemi," prohlásila Rochetteová.
Po volném programu mávala do kamery a zdravila všechny své kamarády a známé z Montrealu. "Vždycky jsem poprvé říkala ahoj mami a tati, takže dnes to bylo trochu jiné. Nemohla jsem pozdravit maminku," řekla Rochetteová.
Cítila jsem tolik lásky v tak krátkém čase
Před olympiádou její zlomenou duši vzpružily tisíce pozdravů od lidí z celého světa, kteří jí vyjadřovali podporu. "Najednou jsem ucítila tolik lásky v tak krátkém čase. Pomohlo mi to k tomu, abych skákala za sebe, Kanadu a svoji maminku," poznamenala.
Před olympijskou soutěží pro ni prý bylo horší připravit se na krátký program, který se uskutečnil jen dva dny po matčině nečekaném skonu.
"Byl to první důležitý závod, při kterém máma neseděla v hledišti. Byla mojí největší fanynkou, nejlepší přítelkyní. Byla při mně při každém životním kroku," vysvětlovala Rochetteová. "I když jsem se snažila od všeho oprostit, emoce ze mě vysály to nejlepší. I tak jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala kontrolovat. I když jsem se necítila jako na bruslích, protože moje myšlenky byly trochu jinde," uvedla kanadská krasobruslařka.
Dnes je ráda, že ze soutěže neodstoupila, i když i takové myšlenky jí zprvu letěly hlavou. "Jsem šťastná, protože za deset let všechna ta bolest trochu ustoupí. A pak bych si bývala přála, abych tady bruslila. Proto jsem se rozhodla závodit a jsem si jistá, že by to chtěla i máma," prohlásila.
Věří, že její příběh inspiruje další generace krasobruslařů. "Medaile tomu doufám pomůže," dodala Rochetteová.
