"Když hrajete v této zemi, žijete v ní, vyrostete v jejím srdci a pak si obléknete ruský dres, nejste patriot," pustila se do 31leté rozehrávačky americká reprezentační trenérka Anne Donovanová.
Reprezentantka DeLisha Milton-Jonesová však namítá: "Kdyby Becky dostala na začátku fér šanci, možná by za nás hrála. Přeju jí, ať se jí daří. Lidé dělají horší věci."
V Rusku nemá Hammonová vůbec žádné předky. Jen tu přes zimu už dva roky hraje za CSKA Moskva a další tři ještě bude. S azbukou se pere. "Musím se řeč naučit, pracuju na tom."
Je to "ryzí" Američanka, pochází ze Středozápadu zaplaveného vlajkami. Ženskou obdobu NBA okusila poprvé v létě 1999, teď hrála za San Antonio. Loni byla druhá ve volbě o nejužitečnější hráčku ligy, umí rozhodovat zápasy v těžkých chvílích.
Přesto se nevešla ani do širšího výběru americké reprezentace.
"Nikdy jsem za americký tým nehrála žádnou soutěž Mezinárodní basketbalové federace. Měli dost času mě vyzkoušet. Na olympiádu jsem se dívala odmala a chtěla jsem vyhrát zlato pro Ameriku."
Ostatně, když se nedávno dva rivalové utkali na přípravném turnaji, držela se při americké hymně za srdce a zavřela oči. Avšak má pas a dres Ruska. Podobně jako mezi muži její krajan Holden.
"Hrát za Rusko je příležitost, která přijde jednou za život. Tohle je basketbal, ne studená válka. Být na olympiádě je pro mě důležitější než se trápit narážkami. Udělala jsem to, co Amerika mnohokrát, vždyť za USA vyhrála zlato řada cizinců."
Ovšem jednoduché to neměla ani na druhé straně, i tady se objevila nevraživost. Navíc Hammonová se s týmem seznamovala až na konci července. "Pořád se s řadou hráček teprve poznávám. Ale je to prima parta. Holky mě uvítaly vřele."
I když, tak jednoduché to nebylo. "Maria Stěpanovová mi řekla, že původně byla proti tomu mít v týmu Američanku, ale změnila názor. Byl to pro mě malý most."
Cesta na druhý břeh. A možná k olympijské medaili.
