Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 23. srpna 2017 Sandra

Doping 2006: mění sportovci geny?

Dopingová laboratoř | foto: ČTK

20 2006
Zimní olympiáda už má svůj první doping. Medaili musela vrátit biatlonistka Olga Pylevová. Šéf Světové antidopingové agentury (WADA) Dick Pound varuje, že to asi nebude jediný případ. Jaké "zbraně" na zvýšení výkonu a vytrvalosti se objeví letos? Odborníci hovoří o růstovém hormonu a hrozí se genového dopingu.

Věčný závod mezi dopingem a jeho odhalením pokračuje. Antidopingová kontrola letos ještě přitvrdila, a je tu první případ – ruská biatlonistka použila zakázaný stimulant carphedon.

Šéf WADA Dick Pound připomíná i podezřele velký počet sportovců, kteří měli těsně před začátkem her zvýšenou hladinu hemoglobinu. "Je to příliš velká náhoda," nechal se slyšet.

"O hranici hemoglobinu v krvi se tady asi nejvíc diskutuje," říká šéflékař české výpravy Jaroslav Větvička.

Vysoký podíl červených krvinek v krvi může totiž naznačit přítomnost nedovolené látky erytropoetinu (EPO) v těle. "Hranice 17 gramů hemoglobinu v litru krve byla stanovena od zeleného stolu," soudí Větvička.

"Hodnoty, kterých špičkoví sportovci dosahují díky tréninku, povoleným metodám či své genetické výbavě, mohou být přirozeně vyšší – a přitom jim hrozí diskvalifikace. Na toto téma se proto chystá velká diskuse," říká Větvička.

Život za vítězství

Za poslední čtyři roky udělal antidoping podle lékaře české výpravy obrovský krok dopředu. Mezinárodní olympijský výbor se letos chystá k 1200 dopingovým testům, což je výrazně víc než před čtyřmi lety v Salt Lake City. Uchovávají se vzorky krve a moči, možné je i zpětné odhalení.

"Sportovci se bojí. Ne že by nastal odklon od dopingu, jen teď jako by antidoping na chvíli vyhrával," soudí Jaroslav Větvička. Chris Butler z Mezinárodní asociace sportovních federací tak optimistický není.

V časopise New Scientist připomíná, že sice jen procento všech dopingových testů se vrací s pozitivním výsledkem, uživatelů zakázaných látek však bude mnohem víc; pouze je současné testy nejsou schopné rozpoznat.

"Nepřekvapilo by mne nic. Pro stupeň vítězů jsou sportovci ochotni riskovat cokoli." Nejen případy úmrtí cyklistů z posledních let jeho slova dokazují...

Dopingu se věnovala i vědecká konference před zahájením olympijských her v Turíně. Účastníci na začátek suše konstatovali: Dávky na zvýšení výkonu brala někdy během své kariéry většina olympioniků, které nyní sledujeme. Sportovci zcela jistě dál hrají ruletu se svým zdravím a hledají látky, které zvýší jejich výkon a na které budou antidopingové testy krátké.

Co je nejnovějším hitem ve světě dopingu? Nehlásí se ke slovu dokonce už i genetický doping? O tom odborníci zatím jen spekulují.

Svaly Herkula

Zatímco amatéři a mladí sportovci stále zůstávají věrni anabolickým steroidům podporujícím růst svalů, profesionálové už jsou opatrní. Dopingové testy odhalily mnohá anabolika, v síti naposledy skončil i obávaný tetrahydrogestrinon THG. Ten získal smutnou proslulost, když se stal první látkou, záměrně vyvinutou pro sportovní doping. Je klidně možné, že touto dobou už obíhá další syntetický steroid, o němž nemají antidopingoví komisaři ještě ani tušení...

Testy dnes už umějí odhalit i další zakázanou látku – hormon erytropoetin (EPO). Ten podporuje tvorbu červených krvinek, a tím lepší okysličení organismu, což zvyšuje výkon svalů.

Testy EPO v moči jsou však velmi nákladné. Proto kontroloři sahají spíš k odběrům krve a vyhodnocení počtu červených krvinek – o tom, jaká podezření vyvolává jejich vysoký počet, již byla řeč.

Jedním z hojně skloňovaných pojmů na konferenci v Turíně byl růstový hormon (GH). Další zmiňovanou látkou byl stimulátor růstu, tzv. IGF-1 (inzulinu podobný růstový faktor), který působí na svalové, kostní, cévní i plicní buňky.

Růstový hormon podávají lékaři dětem s poruchami růstu již mnoho let. "Tady je to spíš okrajové téma," hlásí z Turína lékař výpravy Jaroslav Větvička.

Velká koncentrace hormonů zvyšuje riziko smrti

Odborníci na konferenci však udávali, že někteří sportovci růstový hormon užívají, a to v množství, které zvyšuje jeho hladinu v těle až desetinásobně. To může pomoci i k vítězství – ale jednou přijde zúčtování.

"Užívání ve vysokých koncentracích po dlouhou dobu zvyšuje riziko smrti," varuje Francesco Minuto z Janovské univerzity. Artritida, srdeční selhání, zbytnění orgánů, rukou a chodidel – to jsou podle něj některé z příznaků nadprodukce či nadužívání růstového hormonu.

A poptávka po růstovém hormonu existuje. Černý trh zásobují bezohlední patologové, kteří hormon získávají z mrtvých těl. Časopis Lancet nedávno popsal případ jednoho kulturisty ve Francii, který zemřel na Creutzfeldt-Jakobovu nemoc (lidská varianta nemoci šílených krav) patrně poté, co si vpravil do těla injekcí růstový hormon z mrtvého člověka s touto chorobou...

V lékárnách některých rozvojových zemí si člověk může lehce koupit i syntetický růstový hormon. Výjimkou nejsou ani případy, kdy jej ilegálně prodávají rodiče dětí, které dostávají hormon na předpis.

Antidopingové testy používané i letos v Turíně syntetický hormon odhalit umějí. Je však detekovatelný jen 20 až 30 hodin po vpíchnutí.

"Sportovci v Turíně by museli být opravdu pitomí, aby se nechali chytit," říká Martin Bidlingmaier z mnichovské univerzitní nemocnice, který test na syntetický GH vyvinul.

Ale náhodné kontroly sportovců mezi soutěžemi by určitě vynesly řadu pozitivních výsledků, soudí mnichovský lékař. "Naopak zjistit dopování přirozeným růstovým hormonem je problém," vysvětluje ředitel Endokrinologického ústavu Vojtěch Hainer.

Jeho hladina přirozeně kolísá, stoupá při stresu, je tedy obtížné stanovit, co je fyziologické a co dáno zvenčí. Někteří sportovci užívají i stimulátor IGF-1. Pro ten žádný test dosud neexistuje.

První genové hrozby

"Za našimi zády se rozjíždí šedá sféra průmyslu, která má jediný cíl: vyrábět nezjistitelné nové léky a přípravky přímo pro sportovce," připomněl na konferenci v Turínu Alain Garnier z WADA.

A bude hůř, soudí všichni, kteří se dopingem zabývají. Další černou můrou, která se objevuje nad "čistým sportem", je genový doping.

Možnosti genového inženýrství nabízejí sportovcům lákavé pokušení: upravit své tělo, aby si samo doping vyrábělo. Obohatit své tělo o geny, které budou kódovat zvýšenou tvorbu červených krvinek, růst silnějšího svalstva nebo rozšíření cév...

"Zatím se s největší pravděpodobností nepoužívá, ale existuje tu reálná hrozba," soudí o genovém dopingu Jaroslav Větvička. Ale nepochybuje: "Až se metody genetické terapie propracují, najdou se určitě tací, kteří je použijí."

Nebezpečný, nedokazatelný

Jak připomíná New Scientist, první signály už jsou tu. Na černém trhu v Německu se objevil reproxygen, nezjistitelná látka, kterou vyrábí jedna britská firma zabývající se genetickými technologiemi. Reproxygen posiluje tvorbu erytropoetinu. A byl odhalen i první zájemce o reproxygen ze sportovní branže – známý německý atletický trenér Thomas Springstein.

Německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung poznamenal, že genový doping, o kterém se mluvilo zatím čistě v teoretické rovině, se stává smutnou realitou. Genový doping je již jednou z položek na seznamu zakázaných látek. WADA jej považuje za životu nebezpečný.

Právem, první pokusy o genovou terapii dětí s těžkou poruchou imunity byly prozatím zastaveny, neboť došlo k úmrtí jednoho pacienta na leukemii. Tu rozpoutal právě genetický zákrok. Špatně dopadly i známé pokusy s primáty.

V roce 1998 američtí vědci vpravili do těla makaků gen stimulující tvorbu EPO – a ukázalo se, že tento zákrok je ohrožuje na životě. Příliš hustá krev, riziko embolie – to byla daň za zvýšenou tvorbu červených krvinek.

"Pokud se genový doping uchytí, nebude možné jej dokázat," varoval před časem v časopise Nature dánský genetik Peter Schjerling. DNA umělého původu sice může být rozpoznána, ale jen pokud bude známa její sekvence a bude získán ke zkoumání právě ten vzorek tkáně, který ji obsahuje.

Je to příliš nebezpečné, rozum tomu brání. Sportovce a síly za jejich zády však nic nezastaví, shodují se odborníci. Vyhne-li se genový doping ještě olympiádě v Turíně, bude tomu tak i v roce 2008 v Pekingu? Nebo budeme sledovat na stadionech mutanty? Je vůbec šance zastavit závody v "dopingovém zbrojení"?

Iluze a skutečný boj

"Zatím jsme svědky zdánlivého boje proti dopingu. Ten se totiž nesmí dotknout vrcholového sportu," říká bývalý antidopingový komisař a lékař Jan Hnízdil.

"Vymýcení dopingu znamená zcela jej vyjmout z kompetence sportovních organizací a postavit jej mimo zákon. Ani to však nepomůže, dokud potrvá tlak sponzorů, sázkových agentur a společnosti na růst výkonů. Sportovci pak nemají jinou možnost než přistupovat na všechny metody, které jim v tom pomohou – včetně genového dopingu," varuje. "Řešení není ve vrcholovém sportu, ale jedině ve změně celé společnosti." 

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze