Báro, jak se cítíte dva dny před kvalifikací?
Já se cítím skvěle. Starosti mi dělá akorát povrch na stadionu. Zdá se mi zdá tvrdý. Vypadá to, že když se hod technicky nepovede, bude to dost bolet. Je to hodně rychlé, ale jakmile tam uděláte něco špatně, tak se to hned projeví. Možná to pomáhá těm top výkonům, ale trénovat se na tom nedá.
Jak se projevuje tvrdá dráha na vašem výkonu?
Po házecím tréninku mě začalo bolet koleno a kyčel levé nohy. To je od toho, jak člověk ten běh prudce zarazí. To dostanete hroznou šlupku, bolest vylétne až do zad. I proto bych chtěla v kvalifikaci hodit jenom jeden hod, abych se šetřila na závod. V něm se pak asi úplně rozsekám. Dát nějakých pět pořádných hodů, to bude těžké. Ale s tím počítám.
Jak se vám dařilo na tréninku?
Na prvním tréninku jsem se cítila špatně, dávala jsem se dohromady s tím povrchem. Potom jsem házela ještě dvakrát a už to bylo o něčem jiném. Možná to ze začátku bylo také tím, že jsem se cítila taková unavená.
Jak bude probíhat vaše příprava před závodem?
Poslední dny se už moc netrénuje. Naposledy jsem házela v pátek. V sobotu jsme jenom tak tonizovali v posilovně, dneska mám volno a v pondělí se půjdu jenom tak rozcvičit. Teď už není potřeba cokoliv zkoušet, jenom si kumuluji energii a představuji si kvalifikaci.
Chystáte se na kvalifikaci i duševně?
Určitě. Je důležité se na závod připravit psychicky, představit si, s čím tam půjdete. On je rozdíl jet na mistrovství světa v atletice a na olympijské hry. Navíc, když jsem v Pekingu s nejlepším výkonem roku a jako hlavní favoritka. To je tlak jak blázen.
Budete chtít v kvalifikaci napodobit Věru Cechlovou? Hodit, postoupit a odejít?
Bylo by to lepší. Ale první pokus je potřeba jít rozumem, ne po hlavě. Člověk je nahecovaný sám od sebe, ani se nemusí snažit do toho dávat něco navíc. Doufám, že také Jarča se s tím popere, abychom byly dvě ve finále. To bych si moc přála. Vždycky je to lepší, když jsme tam dvě.
Už jste stihla navštívit i jiné sporty?
Byla jsem třikrát fandit na tenise, nic jiného jsem zatím nestíhala a ani nemám moc chuti chodit po sportovištích. Viděla jsem Benešovou s Williamsovou, tam to bylo těžký. Byla jsem na Lucce Šafářová, tam fandil hlavně Langer, já byla tiše v koutku. A samozřejmě na Berdychovi jsem fandila co se dalo, ale chyběla mu trocha štěstíčka. Dobrý bylo, že jsem byla na centrkurtu a viděla jsem Federera. To mi stačilo.
Jaké jsou vaše dojmy z olympijských her?
Musím říci, že olympiáda je připravená úplně maximálně. Kdyby si člověk představil nějaký ideální fitko, tak je to tahle olympijská vesnice. Tartanová dráha v lesíku a podobně. Všechno, co si sportovec dokáže představit, to tady má. Připadá mi, že je tady vše dotažené do ideálu.
Viděla jste včerejší stovku mužů?
Koukala jsem ve vesnici na televizi. Škoda, že jsem neslyšela komentář k tomu. Slyšet třeba Dusíka, jak u toho musel řvát, to by byl ten zážitek ještě lepší. Ale bylo to něco šíleného. Kdokoliv si představoval, že poběží rychle, tak tohle určitě nečekal. Že poběží a posledních třicet metrů bude zdravit diváky, to bylo na mě moc.
Poslední otázka nemůže být jiná. Jak odhadujete svoje šance?
Myslím si, že fyzicky na to mám, připravená jsem dobře. Určitě nejlépe, jak jsem kdy byla. Záležet bude na tom, jak se to sejde s technikou. Cítím ale, že šance tam je.
