Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nemám se za co stydět, řekla chodkyně Drahotová. Ale chtěla jsem víc

Anežka Drahotová (uprostřed) v olympijském závodu žen v chůzi na 20 km. (19. srpna 2016) | foto:  Michal Růžička, MAFRA

19 2016
Rio de Janeiro (Od naší spolupracovnice) - Poslední rok měla v hlavě zásadní otázku: Budu zdravotně v pořádku? Dlouho ji trápil odtržený kus fascie, obalu kolem levé stehenní kosti. Místenku do Ria de Janeiro si Anežka Drahotová vybojovala. A při premiéře pod pěti kruhy skončila česká chodkyně v závodě na 20 km desátá. „Myslela jsem na lepší výsledek,“ řekla přesto v cíli 21letá dívka, český sportovní multitalent.

Jak tedy nahlížíte na desáté místo?
Těžko se mi to hodnotí. Olympiáda byl můj sen asi od patnácti let, ale jak se ta sezona vyvíjela... Myslím, že to není nic, za co bych se měla stydět, ale přece... Připravená jsem byla dobře, fyzicky i psychicky. Šla jsem do toho s tím, že tam nechám všechno, i když to letos nebylo iedální.

Popište olympijský závod z vašeho pohledu.
Cítila jsem se dobře. První půlka byla pomalá, bylo to docela taktické, a pak se začalo zrychlovat. Čekala jsem to, myslela jsem, že budu v první skupině. Pak jsem se snažila bojovat a trochu mě mrzí konec. Soupeřky nebyly daleko, ale já jsem neměla víc sil

Měla na výsledek vliv dlouhá závodní pauza? Přece jenom jste v posledním roce bojovala zejména se zdravotními problémy.
Výpadek byl skoro tři čtvrtě roku. Poslední dvě soustředění ale byly skvělé, i mistrovství republiky v cyklistice bylo dobré. Těžko říct, všechno se musí strašně sejít. Loni jsem byla připravená na 105 procent, bohužel přišlo zranění. Takže teď jsem šťastná, že jsem zdravá, a že mě všichni podporovali. Bála jsem se, že v Brazílii nebude divácká podpora, slyšela jsem českej tým, trenéra. Užila jsem si to. Bolelo to, ale atmosféra byla neskutečná a jsem ráda, že jsem mohla být součástí.

Fotogalerie

V polovině tratě, zhruba kolem desátého kilometru čelo závodu výrazně zrychlilo. Uvědomovala jste si, že začínáte ztrácet?
Snažila jsem se o tom nepřemýšlet, protože mám problémy, že ráda moc přemýšlím. Když jsem byla mladší, o ničem jsem nepřemýšlela, šla do toho a většinou to bylo lepší. Tak jsem se snažila být tam co nejdéle, protože jakmile člověk vypadne ze skupiny, tak se těžce bojuje. Ale prostě to nešlo. Kdybych mohla, tak tam jsem.

Jak vám vyhovovaly podmínky? Odpolední horko přece jen trochu mírnil vítr od moře.
Když jsme sem přijeli, říkala jsem si: Vítr je dobrý a není takové horko. Ale z toho asfaltu to jde. Musím říct, že to nebylo tak strašné, aby by mi z toho bylo zle. Podmínky nebyly špatné.

Olympijskou premiéru máte za sebou. Na co se těšíte nyní?
Až zavolám své sestře, protože jsem s ní dlouho nemluvila a slíbila jsem, že jí po závodě zavolám. Pak se těším na atletický stadion, ještě jsem tam nebyla. Půjdu se podívat na bikery, na moderní pětibojaře. A taky se těším domů, čeká tam na mě přítel.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze