Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 19. srpna 2017 Ludvík

Dřív mistryně světa, dnes ženy na rozcestí

23 2004
Atény - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Jedna postoupila, druhá vypadla. A obě plakaly. Někdejší mistryně světa, atletky Šárka Kašpárková a Pavla Hamáčková, prožily zvláštní sobotní večer. Pomalu končí kariéru.

Terezka fandí u televize

„Vrátila se mi do hlavy aténská atmosféra před sedmi lety. Nějak jsem to nezvládla,“ říkala Kašpárková.

Omlouvala se, že si musí utřít slzy. V roce 1997 na stejném stadionu doletěla pro zlato v trojskoku, o víkendu neskočila kvalifikační limit.

Nejdřív dvakrát přešlápla, pak se bála, aby měla aspoň jeden platný pokus. „Blikalo mi v hlavě Sydney,“ vzpomínala.

Rozběh pokazila, brzy se odrazila: 13,79, skončila až šestadvacátá.

Před čtyřmi lety na olympiádě třikrát přešlápla ve finále. V té době už byla těhotná, nevěděla o tom. Teď malá Terezka fandila doma u televize.

„Ona mi pak předvádí, co se naučila. Já musím být Terezka, tleskám a ona skáče jako já.“ Kašpárková se po porodu vrátila, ale už se nedostala do špičkové formy.

Byla zraněná, A-limit skočila na poslední chvíli. A v Aténách měla jediný platný pokus. Neřekla to definitivně, ale zřejmě to byl její poslední velký závod. „V mém klubu, v USK, mi naznačili, že bych ještě rok mohla vydržet. Já nevím, vidím to tak na jedno procento. Sport mě baví, ale musím zvážit, jestli mi to přináší víc kladů, nebo záporů.“

Kamarádi jí říkají: Skákej, dokud budeš nejlepší v republice. A to zatím třiatřicetiletá Kašpárková je.

Vyrytá čára bolesti

Tyčkařce Hamáčkové bylo teprve šestadvacet a už nejspíš říká sbohem.

Kvůli chronicky zraněné achilovce, ze které bolest přeskakuje do lýtka i kotníku. Rok pořádně netrénovala, jen jezdila na kole, na bruslích a plavala.

Tyč vzala do ruky párkrát, v každém kroku cítila píchnutí. „Byla jsem na sebe tvrdá, zakázala si bolest. Proto to se mnou tak zacloumalo,“ říkala.

Na druhý pokus v sobotu přeletěla laťku ve výšce 445 centimetrů.

Chvilku jen koukala do nebe, pak si sedla na zem a rozbrečela se. Nebyla k utišení. „Muselo to ze mě ven. Byl to obrovský příval emocí.“

Plakala snad deset minut, v slzách o sobě vyprávěla i půlhodinu poté. „Mám v hlavě vyrytou čáru bolesti, neudržím jediný krok na špičce. Ale teď si to užívám. Budu si vytahovat triko jako Maurice Greene, protože závodit umím,“ usmála se Hamáčková mezi slzami.

Pokud se její noha nezlepší, skončí. Je na to připravená.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze