Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dvojice na písku si věří

25 2000
P r a h a - Před dvěma lety se ještě ani pořádně neznali, natož aby byli sehraní. Nehodili se k sobě věkem, dělilo je od sebe dlouhých třináct let. Na písek se přesunuli až po sezoně v hale. Nic z toho ovšem plážové volejbalisty Michala Palinka a Martina Lébla nevychýlilo z předem určené trasy. Příští pondělí se sejdou s bagáží na pražském letišti a odletí za olympijským dobrodružstvím do Sydney.

"První rok jsme se chtěli probíjet z kvalifikací, ve druhém jsme plánovali dělat výsledky. A tenhle odhad nám stoprocentně vyšel," pochvaluje si Palinek. Jakmile nastoupí na kurt, už vzbudí zájem. Víc pozornosti ale poutá Lébl, na pohled výstřední, hromotlucká figura s jedním centimetrem přes dva metry. Pod levým ramenem tetování, bradka, na hlavě rozčepýřené vlasy. V nitru ovšem tichý flegmatik.

Zato třiatřicetiletý Palinek, dohola vystříhaný otec rodiny, se strništěm na tváři, se vyžívá v roli šoumena. Je ale také zodpovědný šéf.

Shání letenky, řídí přípravu, má hlavní slovo. I proto, že ve hře na písku těží z šestileté praxe a chystá se už na druhou olympiádu. V Atlantě před čtyřmi lety, ještě s Markem Pakostou, jehož trápil pochroumaný palec na noze, dosáhl na třinácté místo. Pak si vybral do tandemu Lébla.

"Je to dobrý parťák, který to má v hlavě srovnané. Všechno klape, jak má," míní Palinek. "Nejsme konfliktní povahy." "Víme, o co nám jde. Vyhovíme si," potvrzuje Lébl. Dvouleté kočování po zeměkouli v honbě za body pro olympiádu zahájili loni v Argentině, tam se před ně natlačilo 24 soupeřů. Postupně se ale zlepšovali a letos v Marseille, v  druhé polovině července, kdy se už blížila uzávěrka olympijského žebříčku, udeřili. Dotáhli to až do semifinále.

"Předtím jsme vypadli v Itálii v prvním kole, tak jsme brzy přijeli domů a týden makali jako o život," vysvětluje si proměnu Lébl. "Bez tréninku se takový výsledek udělat nedá a tohle byla v nabitém kalendáři jediná možnost." V Marseille mohli vyšplhat ještě výš, ale v dosažení historického úspěchu českého beachvolejbalu jim zabránily zrádné bolesti v Palinkových zádech. Ke stesku ovšem měli daleko. Tehdy poprvé vycítili, že Sydney je blízko.

V srpnu si dokonce byli účastí na olympiádě natolik jistí, že si dovolili drobný risk. Vynechali dva z posledních tří turnajů a dali přednost léčení bolístek. "Byli jsme na koni," říká Palinek. "Jediné obavy jsem měl z toho, že postupující dvojice nebudou hrát úplně naplno, a tím nabídnou našim největším konkurentům získat body a dostat se před nás.

Naštěstí byl ale opak pravdou." Na olympiádu pocestují s jediným, ovšem podstatným handicapem. Většinu roku totiž hráli v hale. V tom oproti špičkovým plážovým specialistům, zejména Američanům, Brazilcům a švýcarským bratrům Lacigovým, kteří stráví na písku celý rok, ztrácejí. Víra v úspěch je ale neopouští. "Hrát se dá s každým, šmiknout se dají i Brazilci," věří si Palinek.

 

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze