Když si vybavíte zimní olympiády, jež jste zažil, která byla nejlepší?
Jednoznačně Nagano. Jak organizačně, tak výsledkově. Na to se nedá zapomenout. Salt Lake City bylo také dobré, ale po 11. září stresové. Trochu svázané.
To u Italů s jejich povahou nehrozí, že?
Ti budou velmi uvolnění.
Co to znamená z vašeho pohledu?
Dobře víte, že něco nestíhají. Máme trochu obavy z olympijské vesnice v Sestriere. Nedávno byla teprve ve fázi hrubé stavby. Věřím, že to dostavějí, ale nezvládli to s odhadem kapacity.
Takže je málo míst?
Z dvoulůžkových pokojů jsou třílůžkové. Odnesou to sportovci. Ubytování bude stísněné, ale s tím se nějak vyrovnáme. Objednali jsme postele do Pragelata.
Co tomu říkají právě sportovci?
My je tím nezatěžujeme. Jen bychom je stresovali. Šéfové to vědí.
Dalším problémem je v Itálii doprava. Klikaté silnice v horách a tříhodinové přejezdy na vyhlášení vítězů do Turína. Zažil jste už něco podobného?
V takovém rozsahu ne. Základ výpravy je v horách v Sestriere, kde jsou lyžaři. Italové neustoupili a Mezinárodní olympijský výbor jim v tom vyhověl, že ceremonie budou v Turíně. Bude to trochu problém, ale pokud se bude dařit, absolvuji tu cestu velmi rád.
A ty úzké silnice?
Přišli na to až před zimou a teď je rozšiřují. To je právě ta italská uvolněnost.
Ale nenechali jsme nic náhodě, zajistili jsme si vlastní auta. Italové udělali systém jednosměrek a filtrů, nemůže tam jet ten, kdo nebude mít speciální štítek na průjezd a parkování.
Ovšem Italové mají také velké problémy s rozpočtem. Nemůže to ohrozit hry?
Hrozba to je. Je to taková přetahovaná. Vím, že prezident evropských olympijských výborů, který působí jako ministr sportu v Berlusconiho vládě, je supervizorem nad tím, aby všechno dopadlo. Pořadatelé zrušili velkou show, kterou chtěli dělat sto dní před olympiádou. Podobné problémy jsme zažívali v Aténách, ale všechno dodělali. Bude to hektické do posledního dne, ale nakonec to dopadne.
