Neví, jak by noze ulevil, jak si od bolesti pomoci. "Rozhodně ale nepůjdu na operaci," odmítl razantní zákrok.
Mrzí ho to proto, že v zimě v Africe prošel bezchybnou přípravou. Naděje na olympijské hry je malá, ale prý ještě žije. "Hlavně v mé hlavě. Ale pojedu jen v případě, že si na tréninku zkusím běžecké a skokanské disciplíny," plánoval.
Zatím může jen klusat v teniskách, posilovat a házet. "Když tam pojedu, chci mít pocit, že jsem schopen ten závod dokončit," ujasnil si. "Ale na tréninku nezjistím, jestli mi v tom v Aténách znovu nerupne," připustil.
Už jednou se na olympijských hrách trápil. Před čtyřmi lety v Sydney nastupoval do závodu jako obhájce bronzu z Atlanty, ale závod vinou bolesti kolena dokončil pouze se sebezapřením. "Už to nechci vícekrát opakovat," pravil.
Naposledy relativně zdravý závodil na mistrovství světa v Edmontonu 2001, kde získal třetí zlato za sebou. Pak už se pouze trápil. Dvaatřicetiletý vícebojař měl různé trable celé uplynulé tři roky, první desetiboj v životě nedokončil na mistrovství Evropy v Mnichově 2002.
Tam sice odstoupil kvůli tomu, že neskočil základ v tyči, ale stejně se trápil po nevydařené přípravě kvůli zdraví. "Letos to bylo v Africe povedené, proto mě to mrzí," řekl smutně. Vniveč tak přišly tři tréninkové týdny v Houštce a Nymburce.
Tři týdny má na to, aby se zotavil, do čtrnácti dní se chce rozhodnout, zda Atény vynechá. Odletět má 16. srpna. "Člověk si nevybere, ale já vím, že jsem udělal všechno. Holt mi není dáno," říká, jakoby rezignoval. Ale opak je pravdou. "Seknout s atletikou? Ne, to ne. Sice už to asi nebude na světový rekord, ale já se chci ještě na nějaké závody podívat," odmítl rezolutně.
