Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 19. srpna 2017 Ludvík

Eliáš a Sýkora: Jsme každý úplně jiný

9 2002
East Rutherford, Praha - Při hokeji si skvěle rozumějí, těžko se bez sebe obejdou a platí za jednu z nejlepších útočných dvojic. "Mimo stadion jsme ale každý úplně jiný,“ říkají shodně. Patriku Eliášovi a Petru Sýkorovi, českým trumfům pro olympijský turnaj, položila MF DNES několik stejných otázek. S americkým optimismem se shodli hned na začátku. "Mám se fajn," hlásil Sýkora. "Daří se mi dobře," přidal se Eliáš. Oba dodali: "Mohlo by to být lepší." Pak už se odpovědi lišily.

O Salt Lake City

Příští pátek začíná pro Česko olympijský turnaj, na kterém obhajuje zlato.  Jak často o Hrách v Salt Lake City přemýšlíte?
Eliáš:
Ještě mám před sebou tři zápasy za  svůj klub, New Jersey, tak se soustředím jen na ně. Až přijde ten pravý čas, začnu myslet na  olympiádu.
Sýkora: Pořád dokola si představuju, jak parádně kluci hráli v Naganu a čeho dosáhli. Vím, že teď mám šanci já. Když volám domů tátovi nebo známým, nikdo se neptá: Jak se máš? Ale: Jsi připraven na olympiádu?

Každý tím žije. co do telefonu odpovídáte?
Sýkora:
Snažím se tátu zklidnit. Samozřejmě mu nevykládám, že jsme z téhle sezony zbití jako psi. Budeme dobře připravení. New Jersey jedou na olympiádu i jiní.

Mluvíte o turnaji se spoluhráči? S trenéry?
Sýkora: 
Bavíme se o tom celý rok, už od začátku kempu. Hodně se hecujeme s kanadským brankářem  Brodeurem. Říkám mu: Až pojedu do brejku, dám ti to mezi nohama.
Eliáš: Kdepak, o olympiádě vůbec nemluvíme. Až na nedávném Zápase hvězd jsme o ní prohodili pár slov, do té doby nic.

Vyhráli jste Stanley Cup, zažili mistrovství světa. Čím ale pro vás jsou olympijské hry, vaše první?
Sýkora:
Něčím úplně jiným, novým, velkým. I když stres nás dva už nezaskočí.
Eliáš: Je to svátek, a to nejen hokejový, ale celého sportu. Moc se těším na olympijskou atmosféru, je pro mě čest hrát za svou zem, s českou vlajkou na dresu.

Mario Lemieux je také olympijským nováčkem, jako vy...
Sýkora:
To tedy určitě (smích). Ale vážně: Mario má skvělou formu, chytil se ve správnou chvíli. Tady však nepůjde o jednoho hráče.

A o co tedy?
Sýkora:
O tým. To se mi moc líbilo v Naganu. Kluci hráli spolu, nedělali ze  sebe hvězdy a všechny lajny makaly naplno. To vždycky platilo a platit bude. U nás v klubu  jsme já s Patrikem hvězdy, ale v nároďáku musíme sklopit hlavu a poslouchat. To my Češi umíme. Nikdo si nevzpomene, kdo sbíral asistence, kdo se vrátil a zabránil gólu, ale bude se říkat: Ten má zlato.

Chystá se hon na olympijské vítěze a trojnásobné mistry světa. Hokejový svět s Českem moc nepočítá.
Eliáš:
Přesně jako v Naganu a vzpomeňte si, jak to dopadlo. Slýchám dokola, že vyhraje Kanada, nebo Amerika. Ale to je pro nás jen dobře, znovu překvapíme.
Sýkora: Většinou nás dávají na čtvrté páté místo. Tlak bude viset na někom jiném a my se tak můžeme uvolnit a něco dokázat.

Co je v silách českého týmu?
Eliáš:
Zlato. Kdybychom na něj nemysleli, nemusíme do Salt Lake  City vůbec jezdit. Ale všichni tam budou velmi silní. Bude záležet na tom, kdo se dřív a líp  sehraje.

Také proto nejspíš trenéři poskládají útoky z hráčů, kteří jsou na sebe zvyklí z klubů: Jágr - Hrdina, Sýkora - Eliáš.
Eliáš:
To nám určitě trochu pomůže. Ale na druhou stranu jsme všichni profesionálové, rychle pochopíme styl hry a budeme schopni hrát s kýmkoliv.
Sýkora: Když se útočníci neznají, trvá dva tři zápasy, než se pořádně sehrají. A to by byl na olympiádě velký luxus. Trenéři jsou dost zkušení, aby tohle věděli.

Možná vás tedy berou jako osvědčenou dvojici Sýkora a Eliáš než jako dva jednotlivce?
Sýkora:
To ne. I kdybychom nebyli sehraní, tak nás snad nominují. Už jsme toho hodně dokázali.

Co kdybyste nehráli spolu?
Eliáš:
Já bych si to určitě dovedl představit. Už několikrát jsem  v klubu nastoupil s někým jiným. Přizpůsobím se komukoliv, to ať si rozhodnou trenéři. Řekl  jsem jim: Kde mě budete potřebovat, tam budu hrát. Udělám všechno, aby tým šlapal.
Sýkora: Chci hrát s Patrikem a bude to tak lepší. Spolu můžeme týmu pomoci. Ale jsme jen hráči, budeme držet pusu a hrát s tím, koho nám určí trenéři. Jsme rádi, že jsme se na olympiádu dostali.

Často se mluví o tom, kdo do vaší řady připadne jako centr. Dopita? Lang? Koho byste chtěli víc?
Eliáš:
Tahle dvě jména jsem taky slyšel, vím vám neřeknu. Oba jsou skvělí a mají dobrou sezonu.

Robert Lang je hodně přirovnáván k Arnottovi, se kterým tak válíte v New Jersey.
Eliáš:
Robert má ještě větší smysl pro hru, lepší techniku, je při hokeji chytřejší. Proti Arnottovi ale ztrácí ve fyzické síle.
Sýkora: Lanýž mě letos překvapil. Bez Jágra a Straky to byl on, který vezl Pittsburgh na ramenou. Jestli budeme hrát s ním, budu opravdu rád. Jirkovi Dopitovi se ale taky daří, viděl jsem jeho čtyři góly proti Atlantě. Paráda!

Co na olympijských hrách rozhodne o  úspěchu?
Eliáš:
Gólmani, ti jsou v hokeji ze všeho nejdůležitější. Pokud hráči vědí, že  jejich chybu někdo za nimi napraví, cítí se mnohem líp.
Sýkora: Brankář vám může vyhrát celou olympiádu. Vím, že když se Hašan dobře připraví, máme velkou šanci. Dokázal to před čtyřmi lety a  dokáže to i teď.

V českém tisku se čas od času objeví kritika reprezentačního trenéra Josefa Augusty. Že prý málo mluví s hráči, že nemá přehled o NHL.
Eliáš:
Nemám právo o tom mluvit, ale pan Augusta je prvním trenérem, který ukázal, že se stará. Když jsem měl infekci v prstu, hned zavolal, jestli jsem v pořádku. To mě potěšilo. Budu ho bránit.

O kamarádství

Hrajete v jednom útoku, jste spoluhráči. Často se ale o vás říká, že jste  kamarádi, nebo dokonce dvojčata.
Sýkora:
Když dojde na hokej, jsme si velmi blízcí. Pomůžeme si. Vím, že mám daleko větší šanci prosadit se, když hraju s Patrikem, a on to ví taky. Jinak  jsme ale každý jiný, máme své zájmy, svůj domeček, své kamarády. Musíme si od sebe taky  odpočinout. Ale nehledejte v tom problém.
Eliáš: S Petrem se respektujeme, pracujeme spolu. Velice dobře si rozumíme na ledě, mimo něj jsme úplně jiní lidé. Loni a předloni to ale i při hře vypadalo líp. Hráli jsme jeden za druhého, chtěli jsme dokázat, že můžeme být jednou z nejlepších dvojic NHL. To ale upadlo.

Proč tak najednou?
Eliáš:
Nevím, to je ošidná otázka. Radši se k tomu nebudu a ani nechci  vyjadřovat.

To skoro vypadá, že je mezi vámi nějaký problém...
Eliáš:
Vůbec ne, jsme v pohodě.

Takže když New Jersey vyjede na několik zápasů mimo město, spolu stále bydlíte.
Sýkora:
Už pět nebo šest let. Je to paráda, máme všechno skvěle secvičené. Když vlezeme do pokoje, Patrik si bez mrknutí oka vezme postel u okna a já tu blíž ke dveřím. Ví, že vstávám dřív, já znám zas dobu, kdy potřebuje odpočívat.
Eliáš: Taky spolu chodíme do kina a na večeře. Cestování je únavné a čas si krátíme společně. Hodně i koukáním na televizi.
Sýkora: Já ale za poslední čtyři roky neměl v ruce dálkový ovladač! Už ani nevím, jak se s ním zachází (smích). Patrik pořád kouká na americké show, třeba na seriál Přátelé. Mě už z toho bolí hlava...
Eliáš: To Petr kecá. Takový jsem býval dřív, teď už se o televizi střídáme: já 65 procent, on 35... A Přátelé? Jsou fajn, tady v Americe hodně populární a člověk si rychle zvykne.

Bydlení spolu byste ale neměnili?
Sýkora:
Ani náhodou. Patrik je super spolubydlící. Když  týden marodil, bydlel jsem s Rafalským, a to nebylo ono. A vrátím se ještě k hokeji, tam náš  vztah funguje podobně. Patrik se na mě podívá a hned vím, že se mnou není spokojený.  Nemusíme na sebe křičet.

O trablích klubu

New Jersey předloni vyhrálo Stanley Cup a loni bylo ve finále. Teď se těžce  sápe po play off a má nového trenéra. Na konci ledna místo Larryho Robinsona zaměstnalo  Kevina Constantina. Co se změní?
Eliáš:
Budeme hrát velmi náročný styl hokeje. Nový kouč po  nás chce, abychom každý zápas makali na doraz, líp bránili, pomáhali gólmanovi, padali do  střel, obětovali se a víc mysleli na tým.
Sýkora: V útočné třetině si naopak můžeme dělat, co chceme. Na to nejsme moc zvyklí. Začali jsme hrát na tři lajny a jsme z toho úplně hotoví. Naše řada odmaká třeba 25 minut za zápas.

Tahle sezona je kvůli olympijskému turnaji vůbec velmi náročná...
Sýkora:
Ne náročná, ale úplně hrozná. Je to strašný fofr. Za měsíc hrajeme třeba i šestnáct sedmnáct zápasů. Jsme víc unavení, celý rok je jen o tom hrát, spát a jíst. Na zábavu nezbývá čas.

Patriku, koncem minulého týdne měla NHL pauzu. Vy jste ale místo chvíle volna letěl na Zápas hvězd do Los Angeles. Neměl jste chuť odřeknout a odpočinout si?
Eliáš:
Nechci říkat, jestli  byl termín pro All Star šťastný, nebo ne. Bylo ctí hrát s nejlepšími hokejisty NHL. Jen šestihodinový let byl náročný, jinak jsem si  tam i odpočinul.

Nový trenér k sobě znovu postavil obávaný útok Sýkora - Arnott - Eliáš. Je to tak pro vás nejlepší?
Sýkora:
Jasně. Zatím se nám nedaří dávat góly, ale tolik šancí jako teď jsme nikdy neměli. Já jsem s těmi dvěma moc spokejený. Dřív se o nás mluvilo jako o jedné z nejlepších řad NHL. Když nás teď nechají hrát spolu, můžeme jí znovu být.

Ale minulý trenér Robinson vás často rozhazoval. Proč?
Sýkora:
To bylo zvláštní. I když jsme  loni nedali pár zápasů gól, nechal nás spolu a my jich za dalších třicet zápasů nastříleli  padesát. Jenže asi před dvěma měsíci z ničeho nic nechal celý zápas sedět Arnotta, ten se  naštval a chvíli trvalo, než se dostal do formy. Pak zas nepostavil mě nebo třeba Patrika.
Eliáš: Dva roky jsme byli velmi úspěšní. Jenže žádná řada, ač jsou v ní sebelepší hráči, nemůže být top, pokud v ní všichni do jednoho nechtějí dřít naplno.

Co tím myslíte?
Eliáš:
Zkrátka ve stejný čas jsme všichni tři nebyli ochotní dát do hokeje  všechno. Víc vám neřeknu.

Rozhodilo vás, že jste najednou nehráli spolu?
Sýkora:
Na Patrika jsem byl hodně zvyklý. Pak jsem jednou přišel na trénink, on měl červený dres a já zelený. Nevěděl jsem, co dělat, byl  jsem zmatený.

Ale ani změny nepomohly a trenér byl propuštěn.
Sýkora:
Tady je vidět, že je sport tvrdým byznysem. Robinson nás dvakrát dostal do finále, ale nikoho nezajímá, co pro klub udělal včera, ale co pro něj udělá dnes. Manažer ani nespal, byl zvyklý si ráno koupit noviny a vidět nás na prvním místě. Teď jsme byli mimo play off.

Čím to?
Sýkora:
Dvě sezony po sobě jsme hráli až do léta, nebyl čas tolik trénovat na další.
Eliáš: V tom to není. Hokej bychom měli brát jako profesionálové. Pokud se někdo nepřipravil, je to jeho problém.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze