Jeho ruce vystřelily k nebi, na obličej mu padaly dešťové kapky. Ale nerušily jej. Užíval si to. Mával s francouzskou vlajkou, poslouchal bouřlivý aplaus tribun. Kdo ví, možná i vřískajícího francouzského televizního komentátora zaslechl. "Viva la France," křičel do mikrofonu reportér. "Historie!"
Potřetí pod pěti kruhy poslouchal čtyřiatřicetiletý kanoista slavnou Marseillaisu. Pravděpodobně naposledy.
"Nevím, ještě jsem se nerozhodl," vysvětloval. Před několika měsíci si dal závazek: Definitivu určitě nevyřkne po olympijském finále. "Ale už jsem přece jenom starší," povzdechl si.
Emoce ním trochu viklaly. Pětinásobný mistr světa opět zvládl velký olympijský souboj se svým slovenským sokem. Od triumfu Lukáše Pollerta v Barceloně 1992 se s Michalem Martikánem střídají na olympijským trůnu.
V Atlantě 1996 jako sedmnáctiletý vyhrál Martikán, bronz tehdy brat Estanguetův starší brat Patrice. Tony chyběl.
V Sydney 2000 převzal olympijské žezlo nejmladší z francouzské rodiny, Martikán byl druhý.
V Aténách 2004 se podruhé radoval Francouz. Ale řecký triumf měl kontroverzní příchuť. V cíli finálové jízdy slavil Martikán, ale dodatečná penalizace rozhodčích jej o zlato připravila.
V Pekingu 2008 se po dvanácti letech opět těšil ze zlata mlčenlivý Slovák. Vytáhlý usměvavý rodák z Pau se neprobojoval do finále, skončil devátý.
S ÚSMĚVEM A BEZ NĚJ. Zatímco Tony Estanguet (vlevo) se při předávání medailí zubil na celé kolo, výraz bronzového Michala Martikána zůstal chladný.
Ale v Londýně získal Estanguet vysněné třetí olympijské zlato.
Ale jak na něj Slovák útočil. Ve finále předvedl výbornou jízdu, po které na čestné tribuně radostí vyskakoval i slovenský prezident Ivan Gašparovič. Z hloučků slovenských fanoušků na tribunách zněly oslavné popěvky. Jenže pak Francouz předvedl, co na divokých peřejích umí. Expresní rychlostí zdolal všechny záludnosti londýnského kanálu - a mohl slavit.
Bylo to famózní představení dvou naprosto odlišných borců. Na vodě i mimo ni.
Silově založený Francouz nešetří úsměvy, na tiskových konferencích odpovídá několikaminutovými monology.
Jemný technik ze Slovenska patří k introvertům. Olympijský bronz označil za menší zklamání. A že získal jako první vodní slalomář medaili na pátých olympijských hrách v řadě? "Je to milé," pronesl na tiskové konferenci a vysloužil si potlesk auditoria.
Na rozdíl od svého francouzského soupeře ještě na konec kariéry nepomýšlí. "Ne, takhle bych končit nechtěl."
Akorát za pár měsíců mu možná bude jeden ze soupeřů na trati chybět.
