Přerod v superhvězdu je dokonán a potvrzen: váhou dalšího triumfu z her v Jižní Koreji. Všechno bylo tak, jak mělo.
Druhé zlato Ester LedeckéPodrobnosti z bitvy snowboardistek  |
„Z celého posledního týdne jsem popravdě dneska byla nejmíň nervózní. Cítila jsem se moc dobře. Sebevědomě,“ líčila Ledecká.
Desítky minut odpovídala televizím, rádiím, agenturám a deníkům ze všech zemí planety. Tak jako po senzační výhře v super-G znovu vyzdvihla ty, kdo s ní poctivě absolvovali její první tréninkové krůčky. Svůj současný tým. Svoji rodinu. A dojetí ji přemohlo až tak, že došlo na jednu premiéru.
Zacloumala s vámi zlatá děkovačka?
Třese se mi brada celou dobu.
Však jste se v cíli radovala jako už dlouho ne.
Na svoje poměry hodně, to je pravda. Já jsem byla strašně šťastná, že se mi to povedlo. Už po kvalifikaci jsem byla asi nejdojatější z celého korejského závodu. Měla jsem možnost jet tady v obou sportech a pak už jsem si říkala: Už si to budeš jenom užívat a jezdit, jak seš zvyklá. A takhle mi to vyšlo.
Cítila jste tlak na druhé zlato? Váš kouč Justin Reiter tvrdil, že vám jedno v kapse nestačilo, že jste bažila po dalším.
Nebylo to o tom, že bych chtěla zlato, ale o tom, abych si ten závod byla schopná užít. Naštěstí nám i kvalifikaci přehodili až na dnešek, takže jsem měla trochu víc dní na rozježdění. Tentokrát nebylo tak jednoduché přehodit se z lyžařky na snowboarďačku. Sníh je tu trochu jiný, musela jsem se sebou fakt hodně pracovat.
Prý bylo na tréninku i pár pádů.
No jejda, tam jich bylo! Fakt to nebylo úplně jednoduchý. Snažila jsem se různě přehazovat prkna, ladili jsme, jak budou nabroušená. Ještě jednou musím strašně poděkovat celému týmu, udělali za mě obrovskou práci. Já jsem se v podstatě jenom vozila z kopce dolů.
Přítomnost vašich nejbližších musí být hodně dojemná, že?
Jsem moc šťastná, že tady mám svoji maminku, která bohužel přijela trochu zfetovaná, strašně se bojí letadel a já ji teď celou zpátky budu držet za ruku. Doufám, že si to tu užila a že jsem jí ten strach aspoň trochu vrátila. Že ji snad to lítání naučíme. Že tady mohl bejt můj táta a vidět… Hele, já jsem řekla táta?
Ano. I když je pro vás jindy Janek.
To jsem snad ještě nikdy neřekla. To jsou ty emoce, je toho moc. Taky musím strašně poděkovat dědovi (Janu Klapáčovi) a doufám, že za mě mají s babičkou radost, strašně se těším, až mu zavolám. A všem lidem, co se mnou byli. Tohle patří jim.
V Česku jste nyní za hvězdu. Čeká vás přivítání na Staroměstském náměstí. Co na to říkáte?
To je fajn. Doufám, že tam se mnou bude spousta fanoušků a že si užijeme. Ale není to jenom kvůli mně, medailistů je víc. A já doufám, že kluci ještě dneska urvou bronz!
Plánujete se dál držet vaší unikátní dvojkombinace?
Dokud mě to bude bavit dělat obojí, budu dělat obojí. A takhle se tím, doufám, i dobře živit.
Jak si užíváte status nové sportovní superhvězdy?
Mám vás strašně ráda, ale pro mě ta největší party skončila v době, kdy jsem projela cílovou páskou. (úsměv)
