Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 21. srpna 2017 Johana

Medaile je přeceňovaná. Jde přece o zážitky, říká zlatá Samková

ZLATÁ HOLKA. Eva Samková pózuje se zlatou medailí z olympijských her v Soči. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

28 2014
Před dvěma týdny ještě byla pro řadu lidí v Česku neznámá. Pak Eva Samková na olympijských hrách v Soči ovládla závod snowboardkrosařek - a od té doby je jí všude plno. Na první pohled to vypadá, že od návratu z Ruska snad nemohla mít ani minutu pro sebe.

Ale není to tak úplně pravda. Snowboardistka se širokým úsměvem ve všem tom poolympijském zmatku stíhá trénovat a než ve čtvrtek vyrazila do Prahy na setkání s novináři, projela se ráno na koni, kterého dostala jako dárek od radnice v rodném Vrchlabí. 

"Bylo to super. Vždycky jsem si koně přála, jen jsem si nebyla jistá, jak často se k ježdění dostanu. V sezoně je času málo," uvědomuje si Samková. "Ale určitě mi v tomhle pomůže moje malá ségra. Chodí do školy a jinak má čas, takže se o koně bude ráda starat."

Na koni jste už vyjela, ale co prkno? Už jste na něm od zlatého závodu stála?
Stála, ještě v Soči. Měla jsem s sebou i freeridové prkno, tak jsme byli jeden den skákat. Ale v Česku zatím ne a do odjezdu na další svěťák to asi nestihnu. Ono to tady taky s počasím není žádná hitparáda, takže se mi ani moc nechce.

Fotogalerie

V Rusku jste si dokonce i zalyžovala. Přitom o lidech ze snowboardové komunity se říká, že lyže je moc nebaví...
Já jsem na lyžích začínala, jezdím od dvou let. Dřív jsem i závodila, až pak jsem přešla na snowboard. A ještě dneska si moc ráda stoupnu na lyže a zase si to oživím. V Soči jsem byla většinou až večer, takže sjezdovky už byly trochu rozježděné, ale stejně jsem si to užila. Byli jsme v partičce s panem profesorem Kolářem, s Martinem Doktorem a s kamarádama, bylo to super.

Jak se vám vůbec v Rusku líbilo?
Líbilo, bylo to fajn. V celém baráku jsme byli samí Češi, jen pár pokojů měli Bulhaři. Jídelna byla asi pět kroků, k autobusu dva metry... Všechno bylo blízko, takže paráda. Organizačně to podle mě zvládli Rusové moc dobře. I jídlo bylo v pohodě, dokonce ho bylo tolik, že už jsem pak ani nevěděla, co si vybrat. Rozhodně na nás nešetřili.

První reakce Evy Samkové po zisku zlaté medaile v Soči:

Teď už jste pár dní zpátky a zatím to vypadá, že si ani na chvíli nevydechnete. Jak nové mimosportovní povinnosti snášíte?
Zatím mě to moc neštve, protože se tomu snažím vyhýbat. Jasně, lidi se se mnou třeba chtějí fotit, ale není to nic extrémního. Dokud se to stává dvakrát třikrát za den, nevadí mi to. 

A co zájem médií? Otázky se asi často opakují, nezmáhá vás to už trochu?
Snažím se vypnout a vždycky zopakuju to samé, co už jsem několikrát říkala. Je to o zvyku. Samozřejmě už se těším na závody, až si od toho všeho odpočinu. Ale zvládat se to dá. Od chvíle, kdy jsem se ze Soči vrátila, jsem jeden den měla úplně volno, stíhám i trénovat.

Vážně? Vypadalo to, že máte každý den naplněný společenskými povinnostmi.
Opravdu to není tak hrozný. Párkrát jsem dokonce zvládla i dva tréninky za den - jeden dopoledne, jeden odpoledne. Jenom dneska (rozhovor vznikal ve čtvrtek - pozn. red) jsem nestihla nic.

V Soči jsme nezažili jediný problém, říká trenér Samkové

Marek Jelínek bude zlatou snowboardkrosařku trénovat dál, jeho kolega Jakub Flejšar končí

Eva Samková o něm říká, že je "naspíděný". Marek Jelínek byl z dvojice trenérů, kteří ji až do skončení olympijských her v Soči vedli, tím impulzivnějším. Jakub Flejšar naopak platil za kliďase a vzájemně se dobře doplňovali. Jenže Flejšar už dopředu oznámil, že po hrách končí a bude se věnovat svému povolání - sochařině.

Ani zlatý úspěch ho nezviklal. "Chystal jsem se končit a končím. Už se na tom nebude nic měnit," říká. "Takhle jsem to měl naplánované, je super, že mi to zakončení tak vyšlo. Od snowboardingu úplně neodcházím, jen už se mi nechce pořád cestovat. Musím se věnovat své práci."

Že od snowboardingu úplně neodchází, to mimo jiné znamená, že Samkovou a její tým doprovodí na mistrovství světa. "Slíbil to," usmívá se Jelínek. "Jo, pojedu," přitakává Flejšar. "Svěťáky už nezvládám, ale mistrovství světa dám. Pomůžu radou, ale bude to trochu jiné než být s týmem celou sezonu."

Už teď tuší, že mu budou velké závody chybět. "Určitě. Ale měl jsem plán, ten vyšel a za to jsem rád. Slíbil jsem Evě, že vydržím do olympiády, to jsem udělal. Teď budu doma, zkusím si sochařit a uvidíme, jak se to vyvine. Třeba se za dva, tři nebo čtyři roky vrátím."

Mezitím bude mít dost času probírat se vzpomínkami. Ze Soči si celý tým kolem Samkové odvezl řadu nezapomenutelných zážitků - výhradně pozitivních. A nad často propíranými údajnými problémy organizátorů oba trenéři jen kroutí hlavou. 

"Někde jsem viděl tu fotku, kde byly dva záchody vedle sebe. Podle mě tam jen dělníci dali místo bidetu záchod, byl to prostě nějaký omyl. Za mě tam bylo všechno tak, jak má být, úplně v pořádku," nabízí svůj pohled Jelínek. "Často jsme dostávali otázky na to, jaké tam máme problémy, ale nebylo o čem mluvit. S žádnou komplikací jsme se nesetkali." 

V paměti mu utkvěla jen jedna kuriozita. "Jeden den byla mlha, závod kluků se pořád posouval. A organizátoři to zkoušeli vyřešit tak, že zapnuli všechna děla ve středisku bez vody, takže z nich šel jen vítr," chechtá se. "Zkoušeli to prostě odfoukat. Ale mlha byla od Soči až někam po Ural, takže to moc velký účinek nemělo."

Zájem o snowboardkros v Česku díky zlatu Samkové určitě poroste. Už teď se mluví o vybudování dráhy v Harrachově a oba trenéři doufají, že se jí časem dočkají. 

"Zatím se jedná, ale kdyby to vyšlo, byla by to bomba," má jasno Jelínek. "My jsme schopní si tam vytvořit mnohem lepší podmínky než v cizině. Nemáme dost peněz na to, abychom v zahraničí mohli používat skútry, dělili jsme se s ostatními týmy...Trénink tam byl tak pětinový oproti tomu, jak by to mělo vypadat."

 "Mohla by to být společná dráha pro snowboardkros a skikros, mělo by to velký význam i pro děti a lidi, kteří si tyhle sporty chtějí zkusit," dodává Flejšar. "Klidně by toho u nás mohlo být i víc, v úvahu připadá třeba Klínovec. Kdyby dráhy časem vznikly na více místech, bylo by to super."

Díky Samkové a jejím trenérům se teď o téhle myšlence určitě bude uvažovat.

Jakto?
Chtěla jsem vyjet do Prahy o hodinu dřív, ale máma mi vzala den předtím při autogramiádě k sobě medaili a musela jsem čekat, až s ní přijede. Vlastně jsem už nasedla do auta a teprve tam jsem si uvědomila, že tu zlatou má u sebe ona. Navíc jsem se jí nemohla dovolat, měla vybitý telefon... 

Jak rodiče váš úspěch prožívají?
Moc ne, naštěstí. Samozřejmě mi hned po závodě psali, že je to super, ale nijak to nepřehánějí. Rozhodně se nikde nechlubí nebo tak něco. To jsem ráda.

Co pro vás vlastně zlatá medaile znamená?
Jak to říct... Je hezká, líbí se mi, mám z ní radost. Ale zase nějaký extra vztah k ní nemám. Na pokoji jsem ji měla v šuplíku a všichni okolo to trochu hrotili, říkali že prý si ji mám zamykat. Tak jsem ji občas zamknula. Trochu mi vadí, jak moc všechny zajímá. Nejde přece o tu medaili, ale o zážitek, o to, jak se mi jelo. Přijde mi, že je zbytečně přeceňovaná.

Když jí každý chce vidět, není už trochu poničená? Přežila oslavy?
Zatím jo. Tohle jsem slyšela spíš o kajakářovi Vávrovi Hradilkovi, že občas vzal medaili z Londýna někam na kalbu a tam ji pak ztratil. Proto je ta jeho už taková zmuchlaná, zatímco moje je ještě v pohodě.

Je vám dvacet a už máte zlato z olympiády. Nebude vám teď trochu chybět motivace, když jste v tomhle věku dosáhla toho, co většina sportovců považuje za vrchol?
Já to vidím tak, že u našeho sportu motivace není úplně nutná. Je to přece hlavně zábava. Já chápu, že třeba pro rychlobruslaře je olympiáda úplným maximem a zadostiučiněním, protože jejich sport asi není žádná super legrace. Nebo vy si myslíte, že jo? My se můžeme skvěle bavit i třeba na trati na Dolní Moravě a občas, když tam závodím s klukama a předjedu je, může to být lepší pocit než na Světovém poháru, kde jedete od začátku první. Je hezký, když vyhrajete, ale snowboardkros je o zábavě, adrenalinu, předjíždění... Moje motivace je v tom, že mě můj sport baví.

Nezmění se tenhle pohled ve chvíli, kdy do snowboardkrosu vstoupí velké peníze?
Nikdy v něm nebudou takové peníze jako ve fotbale nebo hokeji. Tím nechci říct, že třeba fotbalisty jejich sport nebaví kvůli tomu, že je v něm hodně peněz. Ale nás asi nikdy nebude sledovat tolik lidí, jako tenis, fotbal, hokej... A asi to ani nepotřebujeme. Je fajn, když z toho nějaké peníze budu mít, ale na trati nad tím stejně nikdy přemýšlet nebudu. Kdyby bylo v českém snowboardkrosu peněz víc a lidi, co jezdí český pohár, by si vyjeli na závodech nějaké prize money, bude to jedině dobře. Když jsem byla menší a jezdila jsem slopestyle, vydělala jsem třeba deset tisíc za sezonu a byla jsem nadšená, že si můžu něco ušetřit.

Přivítání Evy Samkové ve Vrchlabí:

Když už jsme u těch peněz: pořád ještě bydlíte na Julisce na ubytovně Dukly? Nebo už vám nějaký sponzor nabídl jiné bydlení?

Ne, já ani jinam nechci. Na Julisce je to dobrý, jsem tam úplně spokojená. Mám prostor na všechny věci, vejdou se tam prkna a další vybavení. Teď je tam toho zrovna hrozně moc, tak snad mě za to nikdo nezprdne. Ráda tam zůstanu. A navíc se mi nemůže stát, že ztratím klíče, protože vždycky když odcházím, tak je odevzdám. 

Už za pár dní se z Česka znovu vypravíte do zahraničí. Co vás ještě v sezoně čeká?
Vyrážím pátého března do Ženevy na autosalon, kvůli sponzorským povinnostem. Ale na to se těším, protože jsem nikdy nic podobného neviděla. No a hned tam mě kluci naberou a vyrážíme na předposlední Světový pohár ve Veysonnaz. Pak mě čeká ještě jeden ve Španělsku v La Molině.

A cíl? Můžete ještě myslet na celkové vítězství?
První už asi nebudu. Nejela jsem jeden závod, Dominique Maltaisová jasně vede a musela by udělat velkou chybu, abych měla šanci jí předehnat. Minulou sezonu jsem byla celkově čtvrtá, takže když budu v top trojce, bude to super. Lindsey Jacobellisová je druhá a moc na ní neztrácím, takže se asi popereme o umístění spolu. Musím dva svěťáky vyhrát a pak snad to druhé místo klapne.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze